Nedobrovolný humor prohlašuje zajisté jednotlivými učenci
za jedině pravý.<
Oba muži dýmali mohutné mraky kouře svitu mě
síčního, atlantický oceán ležel, lesknoucí se, před nimi jako
zmatený obraz nekonečnosti. Lidé
domnívají konečně člověku, nechce více, než aby
— mohl smáti. Doznávám však, lituji živě, jej mám. Leč takovou dobromyslnosti pozbýváme respektu. Sály, jež
povstanou uvnitř Rakkóxových skal, nabudou bezpříkladných
rozměrů. Jsou přece
různé druhy humoru. Učiníme rozměrné moderním.424 PACL
za hracího králička, rozbolí nám skoro břiše. vlastni. Naši mathematikové
pracují při tom příliš pečlivě. Dvě stě metrů vysoké stěny docela
rovné jako zrcadlo! osvětlení pochodněmi! dolejších
vrstvách umístí obrovské lázně vodotrysky, kaská
dami, rybníky gondolami. Zazlíval jsem svému prokletému bližnímu vždycky
příliš málo. Vy, pane Stummle, máte
zvláštní odrůdu humoru, kterou bych nazval odrůdou ob
chodní Nezazlívejte mi, není odrůda nikterak nesym
patická. Mohutně budou
působiti sály žulové. byty
budou rváti pohádkové sumy platiti. Můžeme zejména rozeznávat! humor
defensivní agresivní; agresivní druh zcela zrůdný to
muto Schultzovi číslo VII.
Nebuďte nikdy příliš veselý, veškerý humor vůbec jenom
dobrým ziskem pro chudého pro bohatého humor ne
štěstím. Kazimírovy skály dám
celý vrchol odříznouti, tak všech skalách může býti
vrchní světlo. >Chtěl bych tom něco trvalého vytvořiti!< praví
Stummel, >provedl jsem nejprve pomocí nových strojů ve
skalách větší jeskyně, dobytého při tom kamení vápna užil
jsem venku břehu mořském bohaté sečleněné terra-
sovité stavby. Možno různé hory zcela lehce uvésti úměrné
architektonické formy, také komplikovaných křivkách dají
se vytvořiti nádherné architektonické komposice. Výtečně působí
.
A pak mluvil Stummel svých velikých palácových po
hořích. sám mám humor povahy spíše nedobrovolné. Představuji stěny sálů naplněny většinou
příbytky jež mohou míti vstupními stavbami, sloupo
vými síněmi balkony libovolné rozlohy.
Oba muži mlčeli dlouho byli vážni jako ti, kteří by
chtěli naplniti svůj život jenom světobornými činy. smíchem samotným přece člověk
ještě nerozveselí. Mám fatalní talent, vidím každého pouze
směšné stránky čemu možno smáti, nevykládá ve
zlé. Nové stroje pracují
tak jistě, není třeba obávati sřícení. Veškeré stavby kostelní zmizí
před těmito horskými paláci, že? Člověk musí smáti, vzpo-
míná-li malichernou architekturu dřívějších dob
