Veškeré stavby kostelní zmizí
před těmito horskými paláci, že? Člověk musí smáti, vzpo-
míná-li malichernou architekturu dřívějších dob. Naši mathematikové
pracují při tom příliš pečlivě. vlastni.
Nedobrovolný humor prohlašuje zajisté jednotlivými učenci
za jedině pravý. Učiníme rozměrné moderním. sám mám humor povahy spíše nedobrovolné. Můžeme zejména rozeznávat! humor
defensivní agresivní; agresivní druh zcela zrůdný to
muto Schultzovi číslo VII. smíchem samotným přece člověk
ještě nerozveselí.
Nebuďte nikdy příliš veselý, veškerý humor vůbec jenom
dobrým ziskem pro chudého pro bohatého humor ne
štěstím.424 PACL
za hracího králička, rozbolí nám skoro břiše. Mám fatalní talent, vidím každého pouze
směšné stránky čemu možno smáti, nevykládá ve
zlé. Nové stroje pracují
tak jistě, není třeba obávati sřícení. >Chtěl bych tom něco trvalého vytvořiti!< praví
Stummel, >provedl jsem nejprve pomocí nových strojů ve
skalách větší jeskyně, dobytého při tom kamení vápna užil
jsem venku břehu mořském bohaté sečleněné terra-
sovité stavby. Doznávám však, lituji živě, jej mám. Výtečně působí
. Sály, jež
povstanou uvnitř Rakkóxových skal, nabudou bezpříkladných
rozměrů. Kazimírovy skály dám
celý vrchol odříznouti, tak všech skalách může býti
vrchní světlo.
Oba muži mlčeli dlouho byli vážni jako ti, kteří by
chtěli naplniti svůj život jenom světobornými činy. Představuji stěny sálů naplněny většinou
příbytky jež mohou míti vstupními stavbami, sloupo
vými síněmi balkony libovolné rozlohy. Možno různé hory zcela lehce uvésti úměrné
architektonické formy, také komplikovaných křivkách dají
se vytvořiti nádherné architektonické komposice. byty
budou rváti pohádkové sumy platiti. Leč takovou dobromyslnosti pozbýváme respektu. Zazlíval jsem svému prokletému bližnímu vždycky
příliš málo. Mohutně budou
působiti sály žulové. Jsou přece
různé druhy humoru. Dvě stě metrů vysoké stěny docela
rovné jako zrcadlo! osvětlení pochodněmi! dolejších
vrstvách umístí obrovské lázně vodotrysky, kaská
dami, rybníky gondolami.<
Oba muži dýmali mohutné mraky kouře svitu mě
síčního, atlantický oceán ležel, lesknoucí se, před nimi jako
zmatený obraz nekonečnosti. Vy, pane Stummle, máte
zvláštní odrůdu humoru, kterou bych nazval odrůdou ob
chodní Nezazlívejte mi, není odrůda nikterak nesym
patická. Lidé
domnívají konečně člověku, nechce více, než aby
— mohl smáti.
A pak mluvil Stummel svých velikých palácových po
hořích
