celém Středohoří mají Pa-
landen, sladovnách pracují die Wosnitzer (hvozdníci), špatné
pivo Gallen (kaly), studně jsou zařízeny Rumpalen,
má něco rozmlátit, udeří mit der Pallitzen,
v půdě přijde při kopání Wopuke, podlamování vin
ných keřů sluje všude der Podlom, Litoměřic chodí se
auf die Paut. Je-li mlýnského ramene voda zaražena,
říkají, dnes Saraschken.400 hofmeister:
V okolí Bíliny př. Jmenuji příkladmo: Robot ro
bota; Bude bouda; Halunke holomek; Popanz bobák; Schóps
skopec; Petschaft pečeť; Gränze granica; Kravate chorvatský
límec (Miklosich); Schaff škopek; Wildschur, polský wilczur,
vlčina; Plaché plachta; Peitsche bič (biti); Pritsche Pirutsche
příčka (ř); Kutsche kočár, vůz kočí čili kotčí kotec —
budka, chata (Jungm.); tato chata dala opět německou
Hůtte, jako chalupa Challuppe; Droschke rusky dorožka od
.)
♦♦ Již 1629 německé listině Liber memorabilium ecclcsiat
decanalis Zatecensis uvedeno.
*) jindy německý lid lámal hlavu slovanskou etymologii,
dokazuje stará národní píseň německá založení kláštera třebenického., Miklos. ne
konečna. Ale jinak hemží tam českými slovy. Achim Arnim Clcmens Brenlano: Des Knabcn Wunderhom.
Zde jen několik: Ráno snídají Schnitein nebo Schniedein,
což prý pochází »einschneiden<,
* odpoledne jedí die
Watschiene, hospodyně volá husy: Hus, Hus, Hausele,
Hausele! děti dle potřeby: >Geh pomalich, geh po-
malicher, nebo pomalichstenl Libočan chodí durch
das Brankathor zur Ostrowinsel, pivovaře, kde vaří pan
Podstarsch páni Starken dobré Sametzbier, jež rozvážejí
pak die Pomahatschen, neschází při žádné svatbě der Plam-
patsch.
Jeptišky otázku vévody Heinricha odpovídají, mají již vše po
třebné; poslední sloka písně pak zní :
>Und weil euch denn nichts noth mehr ist,
So sei denn dieser Nam, Nam, Nam,
Trebnitz, das hiess: Wtr b'durfen nichtst
Den Namen bekám, kam, kam. slyšíme denně výrazy der Krawak,
Schnurrkasch (Schntirrbändler), Polaken (bodláky), Deise
(dýže), Kurl (kudla), Tschotschken (1), Klokotsch (německý
název Rosenkranzstrauch jest jim vůbec neznámý), Tlam-
patsch, einen Trosch haben (ein Wesen haben) atd.
Některá tato slovíčka nabyla již dávno spisovné
němčině domovského práva.<
(L. století tam provozované, mnohá slova ústech po
tomstva. Chléb krájí tam každý mit der Kolischken, jež se
nosí der Kaps. Odnože chmele zovou Wonuschen, místo Nachlese
říkají Pabierken, chýše chmel jsou Wauden Krkonoších
Baude vůbec Hdtte). Žatecku udrželo pěstování chmele, českým lidem
již 11
