SANKCE TRESTU. Jsem jist, ač
je při problému trestu podružné vedlejší, na
pachatele tímto stajením své mravní bolesti více budu pů
sobit; neboť dám-li výraz svému rozhořčení, potrestám-li jej
— oddělil jsem již něho více, vzal jsem jeho
vinu sebe; neboť potrestaný, ponížený pokořený cítí,
že jsem odsoudiv ho, zavrhnuv sobě ulehčil, svou mravní
bolest vybil, vyrovnal, ale cítí též, mnou vyrovnán,
že nic není již dlužen: tak odsuzuje snímám něho
vědomí jeho viny odnímám jemu podnět nápravy. Stačí uvědomit, po
chopit, vsát sebe; stačí, řeknu-li si: hle, trpím tímto
činem svého bližního, neboť tento čin zlý. Neboť budu vždy to, abych miloval ještě pachatele,
a nesmím nikdy zapomínati, »že třeba, aby člověka jako
jsem někdo miloval*!
V tom úkol ethiky: dát positivní hodnotu bolesti, jež
má jen negativní hodnotu stanoviska egoismu, učit lidi
přijímat bolest, zadržovat sobě, zalévat záhony lásky
a nedat rychle vytéci nitra sráznými kanály hněvu. 351
srdce! Otázka trestat-netrestat otázkou zcela konkrétní,
otázkou každého nás, otázkou konkrétně-ethickou.
Tedy tom uvědomění všecko: když uvědomím si,
že mravně trpím vinou druhého člověka, budu střežiti
promarniti tuto drahocennou svoji bolest drobných mincích
aktivního trestání; uložím svém nitru ponese úroky
lásky. odpo
vídám si: nemám; nemám, neboť nesmím tuto bolest pře
konat aktivností, nýbrž passivitou.
I věda umění překonávají bolest, ale věda umění vidí
v bolesti něco, nemá být, nutno překonat, přehod
. Obecně
lze učinit otázku tak: mám já-člověk svou mravní bolest,
své mravní utrpení překonat trestem, odsouzením, zavržením
druhého ř
K této otázce dána odpověd evangeliem: diakrinete,
Avšak této odpovědi, řešící otázku jednoduchou prostou
prostě jednoduše, nebylo právě pro jednoduchost a
prostotu povšimnuto, byla přeslechnuta zapomenuta. Podo
báme domýšlivému měšťáku-eestovateli, který nechtěje
uvěřit prostému venkovanu, domácímu člověku, který příliš
prostě ukazuje cestu jeho cíli, jde svém, dle své
mapy nyní bloudí pustině! Ale vězte, tento do
mýšlivý, učený pán ani teď ještě neuznává vůbec nikdy
neuzná, venkovan měl pravdu jeho měl uposlech
nout!, posud věří, vždy bude věřit, jeho mapa má
pravdu, mapa, které tolik geometrů pracovalo, nikoli
venkovan, který mapu nikdy ruce neměl!
Tedy: Mám vybiti svou mravní bolest, bolest svého svě
domí trestem, mám trestat?: jest moje otázka
