Tento uomo delinquente, neschopný >assimilace«, tento
criminel né, typique, není vskutku již člověk, ne-člověk,. Jsem jist, žádnému cítícímu
člověku, ani Garofalovi samému, viděl-li skutečnou po
pravu před sebou (pochybuji, měl tomu příležitost)*
nikdo nemůže vsuggerovat, vočkovat vědecký operatérský
klid ujištěním, to, usmrcuje, není člověk, nýbrž
že zločinec velikým, velmi velikým Zajisté ani
Garofalo není immunisován svým vědeckým antimorálním
šerem míry, aby při takovém pohledu nezachvělo se
v něm svědomí, aby nepocítil něco bud jako mravní uspo
kojení nebo mravní nepokoj, zkrátka něco, dává mu
tušit, skutečně usmrcují před ním člověkal Právě tomto
okamžiku nutně uvědomil, docela tak, jako Raskol-
nikov teprve chvíli, když usmrcuje stařenu, počíná chápat,
že zabíjí člověka nikoli >veš<, nikomu neužitečnou, bídnou
veš Právě tom všechen rozdíl, snadnosti roz
hodnout usmrtit takovou veš, potrestat takového Zločince;
a těžkosti usmrtit člověka, potrestat člověka!
Opět stojíme tedy, jako jsme stáli při fikci společnosti,
před alternativou: bud ten typ criminel pouhá fikce, právě
jen typ, abstraktum, které přízrak proměnil strach mě
šťáka, jenž při návratu plesu zahlédl rohem své villy
podezřelé individuum, nechápe, kdo je, odkud tu
béře kam namířeno.348 jarolímek:
své >hříšníky« tělesně, mučíme své »typické zločince*
mravně, činíce nich předmět vědy, pokusný exemplář, krá
líka fysiologického ústavu; měříme centimetrem jejich lebky,
fotografujeme všech posicích, neříkáme jim jinak než
>individuum let staré* atd. Než, prostě —
není pravda; idea zločince-typu není ještě ideou mravní, ne
přešla posud tělo krev lidí. Ale pak opět snadno lze říci:
. část kap., měříme složitými aparáty jejich
cítivost; tak naši otcové zkracovali sice své hříšníky guil-
lotinou hlavu, však zkracujeme své typické, rozené
zločince svojí vědeckou guillotinou více: jejich lidství. II, 11).* Též Garofalo své
Criminologii nejednu stránku této pekelnické psychologie, ba
dokonce myslí, lidé skutečně již prosákli touto novou
ideou zločince-typu tak, naučila klidem, uspoko
jením přihlížeti popravě podobného vyvrhele společnosti, jejž
nepociťují více jako tvora sobě rovného jemuž odpírají
lidskou sympatii (Cr.
ba dokonce pod-člověk; ovšem doba, která vyzdobila svůj
chrám obrazem nadčlověka-boha (ať jako Jedince jako
Státu), potřebovala pendant; nuže, kriminologové vy
malovali věru vydařil jim tento podčlověk-dábell Ribot
přímo definuje: >Ce sont des étres que nátuře les cir-
constances ont déshumanisés
