Dalším pramenem dětského utrpení jest, dítě neroz
umí tomu, naskytá. Nejčastěji bývá problém
erotický, jenž působí mnohým dětem veliká utrpení; leč
mnohým trapnou jest otázka poměru jejich bohu, jiným
záhada smrti. Dítě
všemu život, vlastní duši, ale ožije životem všech těch
věcí, jež oduševnilo duše jeho nesmírně roste, poněvadž
ustavičně tvoří. Tato věc týká dětí dospě
lejších ovšem dětí všech. Ostatně všichn
kdo dovedeme vzpomínati, najdeme svém dětství mimo
to tradicionalní štěstí stíny některého naznačených utrpení. Rationalistická výchova ne
dopřává dále dětem času hře, ustavičně volá.
Právě tak jako sensitivní dítě trpí rationalismem dnešní
výchovy, tak trpí dítě temperamentní její šablonovitostí a
těžkopádností.232 ANNA SYCHRAVOVÄ: RODIČE DĚTI.
Pěstuje sice podporuje tak zvané společenské hry dětí,,
ale úplně hubí intimní tiché hry dřevěnými koníky,
panenkami, veverkami, ptáčky podobnými hračkami, nimii
tvoří dítě vlastní svět tím vlastnější, poněvadž zcela pas-
sivní hračka jeho nemůže nijak působiti leda aesthe-
tickým nebo neaesthetickým dojmem, jejž vzbuzuje. Není však většího zármutku a
skutečného utrpení pro dítě, než odejme-li milovaná
hračka nebo brání-li zabývati.
Vše, životě nás čeká jako jeho záhada, otázka neb ná
maha, dotýká nás obyčejně byt nejasně již dětství
. Jiné děti trpí zas nesmírně hněvem nenávistí,,
naskytne-li jejich okolí. Rationalistická výchova nepřeje však těmto
hrám dítěti hračky jeho přímo rukou béře, hledíc za-
městnati >užitečněji prospěšněji* sledujíc vždy
při hře steré praktické cíle.
A tak shledali bychom krok krokem, dítě usta
vičně jest znásilňováno, čímž dvojnásob trpí; jednak jest mu
ustavičně zapotřebí jakési zvýšené energie mravní, čímž du
ševní tělesné síly jeho umdlévají, místo aby sílily roz
víjely se; jednak tím, dítě nemohouc oddati tomu,
k čemu tíhne nenalézajíc zájmu tom, čemu nuceno,
pozbývá vší radostnosti iniciativy svém jednání. Některému dítěti, rozhoduje
tu především asi temperament, záhy naskýtají všemožné
problémy životní pronásledují je.
svou analysou tento jeho svět, obnažujíc jej, rozdírajíc jej
a zbavujíc půvabu.
Všech těchto zjevů hojně všímá moderní literatura ;
to nejen literatura odborná, ale belletrie. Učíc dítě správnému nazírání ce
nění věcí, učí jimi pohrdati vede blaseovanosti,
největšímu smutku dětství. Některých dětí dotýká opět
strašlivě utrpení dospělých zdá se, jakoby pronikaly a
s sebou nesly
