Ač »nelze předělati dospělé, kteří žili vírách zvycích,
do nichž atavismus ukoval* (524), přece nových po
měrů stává př. sýkora:
v&bec svou velkovýrobu produktů železářských, které přece
nutně dodává větší vzdálenosti, jinak než pomocí zpro
středkovatelů, tedy velkoobchodníků? dále: nebudou syn
dikáty, které vytvoří kolem Beauclairu, celé Francii,
v celé Evropě, nijak spolu soutěžitiř sdružení rolníků
v Combettes jeden velkostatek tak neklamnou zárukou
blahobytu rozkvětu zemědělství Avšak takovými starostmi
si Zola neláme hlavu; vidění lidstva šťastného, zdravého,
a jeho prorocký duch praví, tomu dojiti musí. Prodělalť již Zola úplnou evoluci od
realistického dokumentátora symbolickému fantastovi.
Ostatně těžko přikládati měřítka vzatá skutečnosti
na tuto Zolovu fantasii.. poťouchlý Caffiau docela prý spořá
daným, zůstává jenom stále >velmi obratným*. Jako
siná zosobněním ženy uhnětené, milující, plodné, tak F
nanda symbolem zkažené požívačné buržoasie, »požírá
. Chantebled-Chau
blé >Plodnosti«). Přechod
z temna světlu příliš náhlý, pro >evangelium< nepři
rozený.228 PROF.
Budiž, ale kdy? zase psychologický háček. slově Crécherie vy
znívá kmen créche, jesle, poněvadž odsud vzejde spása s^
v podobě nového náboženství práce (srov. Nebylo by
asi radno tuto >obratnost^ příliš těžké zkoušce podrobovatil
Jak srovná Zola svými oblíbenými atavistickými theoriemi,
že >triumfální sen budoucnosti uskutečňuje již dětech*,
které jako nějaké zázračné lázni smyly veškeré před
sudky stavu, jmění, společnosti, jichž ovzduší přec tak dlouho
vdechovaly! Ovšem, děti jsou naděje radost Lukášova-
Zolova; jsou všecky hezké, dobré, zdravé, vůbec překresleny
do jasna, počátku konce knihy vyškytají rozto
milé genrové obrázky dětského života, němž jeví se
tušení velikého smíru, vyrovnání protiv spravedlivého bu
doucna. Dnešní společnost, kterou nemůže Zola dosti
černých barev nanésti, níž bojuje bratrovražedný boj,
nejen mezi třídami, ale mezi rodinami, kde příšerná dra
mata poskvrňují krby, kde krade, zabíjí, lže. jednotlivé osoby jsou nejen představ:
různých typů života, nýbrž částečně symboly.
Sám Beauclair, ostatního světa jakoby neprostupnou stěnou
oddělený, >světem výtahu uprostřed širého světa* (286),
abstraktním experimentačním polem. kde
velmi mnoho hrůzných znamení ohlašuje nevyhnutelnou příští
katastrofu, kdy stará stavba sřítí bahně krvi* (168),
tato společnost promění během málo let učiněný ráj. Jako
^Plodnost* tak »Práce« silně symbolické přibarvení
