Věda století dvacátého bude idealistická; pokrok její bude
znamenati filosoficky postup Descartesa Lockea Ber-
keleyovi, Humeovi Kantovi. materialistickém
atomismu překročila věda meze poznání lidského několikrát
Hmotná částice nekonečně malá nemůže býti nikdy empi
ricky poznána; její vlastnosti jsou vždy jen domyšlené ko
nají dobré služby, jsoú-li účelně zvoleny př.IDEALISM REAL1SM PŘÍRODNÍ VEDE. Kritická filosofie zase ukazuje, též prostor,
čas, příčinnost jsou formy nazírání lidského; Kantovi snaží
se destruktivní skepse zachrániti možnost poznání
v mezích zkušenosti. učení Kantova vskutku zůstane po
nětí zákona příčinnosti jako principu regulativního, který
postuluje rozum zájmu jednoty poznání; takového smyslu
nabývají všechny zákony přírodní. Materialism přidržuje ná
zoru primárních kvalitách, prostoru času, nepodmíněných
lidským vnímáním, nichž smyslné vjemy třeba vyložiti; věří
v kausalitu. Ale pro fysiologické psy
chologické zkoumání nemůže státi tato theorie normou;
i obrací naše pozornost zjevům, pro které vlastnosti
•mů nebyly vyvoleny, proto pokusy, vyložiti život a
ši materialisticky, vždy selhaly skončily vyznáním: igno-
)imus. vysvětlení
úkazů chemických fysických. Druhá hlavní zásluha Kan
tova odhalení bludů racionální psychologie, jež snaží se
marně vyvoditi celou nauku jediné premisy, »já myslím*,
a racionální kosmologie, která zaplétá antinomie ko
nečnosti nekonečnosti prostoru, času řady příčinné, zne
užívajíc regulativních pojmů jako konstitutivných; kladením
these nebo antithese dogmaticky chybuje dosud skoro každý
přírodopisec při všeobecných úvahách.
všeobecně uznávaných theorií vědeckých jsou však pravou
skutečností pohyby atomů, tedy změny rozprostření čase,
ostatní vše jsou illuse, podmíněné ustrojením našich smyslů,
a jest úkolem vědy, zvuk, světlo, teplo převésti pohyb
hmotných částic; tím konečně třeba také vysvětlit! děje ži
votní duševní. (Příště dokončení.)
. Ano, nikdy nedovíme odpovědí otázky, které
ybně činíme, nikdy nedomyslíme původu myšlení po-
ování myšleného zjevu, nýbrž naopak musíme hledati
chopení hmotného duševních jevů, které jedině jsou
m dány. Živé bytosti vykládány byly skutečně jako
velice komplikované mechanismy, jež nikoli sice dnešní, ale
jistě budoucí chemie fysika vyloží; ale jakmile duši při
stoupili, musili sami přední vědečtí materialisté uznati, že
názor jejich nepostačuje stalo dávno, před
třiceti málem lety; poslední roky však ukázaly, ani bio
logii tímto materialistickým pojímáním nic nepořídíme, a
někteří přírodopisci nechtějí uznati ani fysice chemii
