Materialism přidržuje ná
zoru primárních kvalitách, prostoru času, nepodmíněných
lidským vnímáním, nichž smyslné vjemy třeba vyložiti; věří
v kausalitu.IDEALISM REAL1SM PŘÍRODNÍ VEDE. materialistickém
atomismu překročila věda meze poznání lidského několikrát
Hmotná částice nekonečně malá nemůže býti nikdy empi
ricky poznána; její vlastnosti jsou vždy jen domyšlené ko
nají dobré služby, jsoú-li účelně zvoleny př.)
. učení Kantova vskutku zůstane po
nětí zákona příčinnosti jako principu regulativního, který
postuluje rozum zájmu jednoty poznání; takového smyslu
nabývají všechny zákony přírodní.
Věda století dvacátého bude idealistická; pokrok její bude
znamenati filosoficky postup Descartesa Lockea Ber-
keleyovi, Humeovi Kantovi. (Příště dokončení. Živé bytosti vykládány byly skutečně jako
velice komplikované mechanismy, jež nikoli sice dnešní, ale
jistě budoucí chemie fysika vyloží; ale jakmile duši při
stoupili, musili sami přední vědečtí materialisté uznati, že
názor jejich nepostačuje stalo dávno, před
třiceti málem lety; poslední roky však ukázaly, ani bio
logii tímto materialistickým pojímáním nic nepořídíme, a
někteří přírodopisci nechtějí uznati ani fysice chemii. Kritická filosofie zase ukazuje, též prostor,
čas, příčinnost jsou formy nazírání lidského; Kantovi snaží
se destruktivní skepse zachrániti možnost poznání
v mezích zkušenosti.
všeobecně uznávaných theorií vědeckých jsou však pravou
skutečností pohyby atomů, tedy změny rozprostření čase,
ostatní vše jsou illuse, podmíněné ustrojením našich smyslů,
a jest úkolem vědy, zvuk, světlo, teplo převésti pohyb
hmotných částic; tím konečně třeba také vysvětlit! děje ži
votní duševní. Druhá hlavní zásluha Kan
tova odhalení bludů racionální psychologie, jež snaží se
marně vyvoditi celou nauku jediné premisy, »já myslím*,
a racionální kosmologie, která zaplétá antinomie ko
nečnosti nekonečnosti prostoru, času řady příčinné, zne
užívajíc regulativních pojmů jako konstitutivných; kladením
these nebo antithese dogmaticky chybuje dosud skoro každý
přírodopisec při všeobecných úvahách. Ale pro fysiologické psy
chologické zkoumání nemůže státi tato theorie normou;
i obrací naše pozornost zjevům, pro které vlastnosti
•mů nebyly vyvoleny, proto pokusy, vyložiti život a
ši materialisticky, vždy selhaly skončily vyznáním: igno-
)imus. Ano, nikdy nedovíme odpovědí otázky, které
ybně činíme, nikdy nedomyslíme původu myšlení po-
ování myšleného zjevu, nýbrž naopak musíme hledati
chopení hmotného duševních jevů, které jedině jsou
m dány. vysvětlení
úkazů chemických fysických
