Výklad poměru vnější form
k obsahu díla čili tak zvaný rozbor aesthetický zdá m
již snadný jednoduchý.130 dr.*
Čtenář může kromě toho ještě kritiky žádati, aby
mu vyložila, čím jest dojat uchvácen, nevěda často proč,
aby uvedla jakýsi systém objasnila jeho vlastní
dojmy. Tím splňuje také kritika své demokratické poslái
Na rozbor sociologický díla spisovatelova klade te<
Dobroljubov důraz největší. máchal:
Kritiku, které sám užívá, jmenuje reálnou, ježto záleží
ve výkladě toho, nám podává dílo samo. Před jejím soudem stojí osoby vytvořené spiso
vatelem jejich činy; říci, jaký dojem činí ty
osoby, může auktora viniti jen tehdy, když dojem ten
neúplný, nejasný, dvojsmyslný . Hlavním úkolem jejím jest
určení, stojí-li auktor úrovni těmi skutečnými snahami,
které probudily národě nebo brzy musí pro-
buditi daných poměrů doby, dále pak vysvětlení, jaké
míře uměl auktor pojmouti dáti jim výraz, dobral-li se
podstaty věci, kořene jejího zůstal jen povrchu, ob-
sáhnul-li obecnost předmětu jen některé jeho stránky. Při tom nesmí ovšem záporní
. Zabývá dílem literárním jmenovitě proto, na
něm možno studovati jevy skutečného života, které bývají
často zahaleny zrakům prostého pozorovatele.
Náležitým určením vysvětlením jevů skutečného života
v díle literárním přispěl kritik také objektivnímu posouzení
a pochopení jeho čtenáře. »Dejte pochopiti charakter
jevu tak volá Dobroljubov ústy čtenáře kritikům —
jeho místo řadě druhých, jeho smysl význam obecném
chodu života, věřte, tou cestou přivedete mne pravi
delnému souzení mnohem věrněji, než prostředkem všemož
ných syllogismů sebraných dokázání vaší myšlenky.<
Úkolem reálné kritiky jest tedy vyložiti patřičně zře
telně jevy skutečnosti, které vyzvaly určitý umělecký
výtvor.. Pro není
tak dôležito, auktor chtěl říci, jako to, vskutku řekl,
třeba neúmyslně, pouze následkem pravdivé reprodukce faktů
života. Nejlepší způsob kritiky záleží pak tom, vyložiti dílo
spisovatelovo tak, aby čtenář základě vylíčených faktů mohl
si sám hodnotě díla učiniti závěr..
»Reálná kritika pohlíží výtvory umělcovy zrovna tak,
jako zjevy skutečného života: studuje je, snažíc určiti
jejich vlastní normu, sebrati jejich skutečné, charakteristické
črty . Kritika toho druhu má
veliký vliv čtoucí obecenstvo, usnadňuje pochope“*
díla, ale zároveň, což jest důležitý moment osvětový, vec
je vychovává samostatnému myšlení, souzení rozh
dování. Můžeme na-
zvati také sociologickou
