Kritika toho druhu má
veliký vliv čtoucí obecenstvo, usnadňuje pochope“*
díla, ale zároveň, což jest důležitý moment osvětový, vec
je vychovává samostatnému myšlení, souzení rozh
dování. Pro není
tak dôležito, auktor chtěl říci, jako to, vskutku řekl,
třeba neúmyslně, pouze následkem pravdivé reprodukce faktů
života.*
Čtenář může kromě toho ještě kritiky žádati, aby
mu vyložila, čím jest dojat uchvácen, nevěda často proč,
aby uvedla jakýsi systém objasnila jeho vlastní
dojmy. Před jejím soudem stojí osoby vytvořené spiso
vatelem jejich činy; říci, jaký dojem činí ty
osoby, může auktora viniti jen tehdy, když dojem ten
neúplný, nejasný, dvojsmyslný . Při tom nesmí ovšem záporní
. Tím splňuje také kritika své demokratické poslái
Na rozbor sociologický díla spisovatelova klade te<
Dobroljubov důraz největší. Výklad poměru vnější form
k obsahu díla čili tak zvaný rozbor aesthetický zdá m
již snadný jednoduchý. Nejlepší způsob kritiky záleží pak tom, vyložiti dílo
spisovatelovo tak, aby čtenář základě vylíčených faktů mohl
si sám hodnotě díla učiniti závěr. Můžeme na-
zvati také sociologickou.. Zabývá dílem literárním jmenovitě proto, na
něm možno studovati jevy skutečného života, které bývají
často zahaleny zrakům prostého pozorovatele. »Dejte pochopiti charakter
jevu tak volá Dobroljubov ústy čtenáře kritikům —
jeho místo řadě druhých, jeho smysl význam obecném
chodu života, věřte, tou cestou přivedete mne pravi
delnému souzení mnohem věrněji, než prostředkem všemož
ných syllogismů sebraných dokázání vaší myšlenky.130 dr. máchal:
Kritiku, které sám užívá, jmenuje reálnou, ježto záleží
ve výkladě toho, nám podává dílo samo.
»Reálná kritika pohlíží výtvory umělcovy zrovna tak,
jako zjevy skutečného života: studuje je, snažíc určiti
jejich vlastní normu, sebrati jejich skutečné, charakteristické
črty ..
Náležitým určením vysvětlením jevů skutečného života
v díle literárním přispěl kritik také objektivnímu posouzení
a pochopení jeho čtenáře. Hlavním úkolem jejím jest
určení, stojí-li auktor úrovni těmi skutečnými snahami,
které probudily národě nebo brzy musí pro-
buditi daných poměrů doby, dále pak vysvětlení, jaké
míře uměl auktor pojmouti dáti jim výraz, dobral-li se
podstaty věci, kořene jejího zůstal jen povrchu, ob-
sáhnul-li obecnost předmětu jen některé jeho stránky.<
Úkolem reálné kritiky jest tedy vyložiti patřičně zře
telně jevy skutečnosti, které vyzvaly určitý umělecký
výtvor
