s poměry doby stala ryze demokratickou národ
>Národností, praví Dobroljubov, rozumíme netoliko unr
zobrazovati krásy přírody místní, užiti vhodného výr;
který zaslechli jsme lidu, věrně předvésti obřady, oby3
.
»My působíme píšeme nemnohými výjimkami zájm
kroužku, více méně nepatrného: odtud názor náš bývá úr
snahy mělké Přáním jeho jest, aby literatura souh. Jistý směr zjeví se
v literatuře určitou epochu proto, jej nějaký ge
nius přinesl odněkud jiné planety, nýbrž nadaný básník
vysloví novou ideu proto, zárodek její klíčí již obe-
censtvě..
Dobroljubov svého stanoviska nevěří věšteckou
a prorockou sílu básníkův umělců. Ale Dobroljubov si
přeje, aby literatura přestala býti výlučným majetkem úzkého
kruhu intelligence měla zúrodňující vliv massy nejširší. Takovým způsobem,
všeobecně řečeno, literatura jest služební mocí, jejíž význam
záleží propagandě, cena její určuje tím, jak pro
paguje literatuře vyniklo dosud jen málo geniálních
spisovatelů, kteří byli silou svého tvůrčího talentu po
vznesli nad služební úlohu literatury stali historickými
činiteli pomáhajícími člověčenstvu jasněji poznati své živé
síly přirozené náklonnosti. Geniálnost jeho záleží právě tom, dovedl první
záblesk její obecenstvě zachytiti, vědomě pochopiti, sebrati
a objasniti fakty, nichž zakládá zárodek nového prou
dění, snaží dáti určitý směr ukázati jeho ná
sledky. prvním případě, předkládajíc, co
třeba dělati, béře své materiálie zásady čisté vědy; dru
hém případě faktů života samého.128 DR. máchal:
proud, ale bedlivější pozorování ukáže, tato idea dříve,
než literaturu vešla byla zachycena, uzrávala tiše, ne
pozorovaně nejasně mysli společnosti.
Obyčejní spisovatelé nepodávají však světu nic nového ne
známého, neukazují nových cest rozvoji člověčenstva,
nepohánějí ani započaté dráze, nýbrž mají úlohu jinou:
»oni přivádějí vědomí mas to, odkryto bylo
předními činiteli člověčenstva, odhalují vy
světlují lidem to, nich žije temně neur
čitě.
Rozhodně ohrazuje však Dobroljubov proti domnění,
že tím chtěl význam cenu literatury snížiti; naopak:
»my gorjačo Ijubim literaturu, radujemsja vsjakomu
serjeznomu javleniju nej, želajem jej bôlšago bôl-
šago razvitija«, jsou vlastní jeho slova. Shakespeare.
»V podstatě své literatura nemá aktivného významu:
ona toliko předkládá, třeba dělati, nebo zobrazuje to, co
se dělá udělalo. Takový byl př
