monistického vzhledu Dobroljubova přírodu
člověka odporu jeho proti scholastickému dualismu, který
dělil svět ideový vidomý, vysvětlují jeho názory na
literaturu umění. literatuře zrcadlí ideje, které
proudí společnosti, větší nebo menší úspěch spisovatele
může býti měřítkem toho, pokud dovedl sobě zobraziti
společenské zájmy tužby současné. Proto směr obsah
literatury může býti věrným ukazatelem toho, čemu smě
řuje společnost, jaké otázky zmítají, čím nejvíce sympati-
ije, ovšem pokud volná, bez okovů censury jakéhokoliv
uhu. 127
nepřátelsky bojovně proti sobě staví. Exaktní vědy byly mu
vzorem. říše
lů odsuzuje Dobroljubov mínění, život mohl vy-
víjeti podle literárních theorií, naopak literatura mění sou-
ilasně směrem života. Aesthopsychologie jeho zajisté
nepopiratelné přednosti, ale zdá mi, naši kritikové více
dbají jen analysy, zanedbávajíce synthesy, která tvoří vlastni
jádro nejvyšší cíl methody Hennequinovy. Novější rozbory literární ukazují
zřetelně, přední naši kritikové slouží pod praporem vědecké
methody Hennequinovy. Literatura jest podle něho nejtěsnějším
spojení skutečným životem, jest uvědomělým projevem
společnosti národa.
Literatura slouží životu, utváří podle života.KRITICKÉ NÁZORY DOBROLJUBOVA. Dobroljubov sám svých
zásadách promlouvá jen příležitostně, ale prakticky provádí
zvláště rozboru románů Turgeněva, Gončarova dramat
Ostrovského. Jako dříve byla
kritika naše německou, tak nyní, aspoň čelnějších před
stavitelů, jest francouzskou. Znamenitý rozbor Gončarova Oblomova jest
čtenářům našim překladě Mrštíka dobře znám. Dobroljubov, plnokrevný realista nejtypičtější
představitel ruské kritiky letech šedesátých, nevytvořil sice
žádné nádherné třpytivé soustavy kritické methody, která
by tak podrobně byla propracována tak zřetelné pokyny
kritikovi podávala jako př. methoda Hennequinova, nic
méně jeho názory jsou pozoruhodný. Zdá-li někdy, život jde za
iteraturou, pouhá illuse.
Dobroljubov prošel svém mládí oblastí mysticismu,
romantismu Hegelovy metafysiky, ale záhy setřásl sebe
prach zaoblačných metafysických fantasií stanul pevně
a jistě půdě positivního realismu.
N. Může totiž státi, nejdříve
literatuře projeví zřetelně nějaká nová idea, nějaký nový
10*
. Vážím aestho
psychologie Hennequinovy zvláště proto, volný její rámec
připouští vhodných místech také platnost zásad Sainte-
Beuvových, Tainových, Brunetiérových, ano ruského kritika
Dobroljubova, jehož názorech kritických hodlám tuto krátce
pojednali
