Když tedy policejní
orgánové nechají dav projít půlí Prahy, neděli hlav
ními ulicemi, bez závady teprve místě, kde sám
sebou nastal rozchod, svoje povely rozejití jménu
zákona začnou brát opravdy, účastníky davu, dosud
nic netušící, rázem postaví pod paragraf začnou lid roz
hánět zbraní koňmi pak zatýkat každého, kdo »se ne
rozešel* dosah, tedy stal akt bohužel nás a
snad jinde zcela všední, který straně vládních or
gánů nemusil předpokládat! zlou vůli který nemusil
zůstati, nebyl-li správným, bez korektivu, jehož důraz-
nosti pronikavosti pak záviselo, bude-li akt takový
opakovati, stane-li pro budoucnost vůbec nemožným.
S přehmaty exekutivy čítati musí každý stát, ale přehmat"
ty budou přihazovati řidčeji, bude-li státě působiti c
spolehlivý korektiv jednak neodvislé soudnictví, jednak zá
konodárný sbor vhodnými reformami zákonodárství park
mentární kontrolou. pak podívejme ns
. Korektiv záležející soudnictví pai
působiti dvojím směru: jednak, pokud jedná zjištěn,
viny neviny oběti výkonu policejního, jednak proti úřed
níku, který přehmatu dopustil. Politická hierarchie nad policistou pak, pra
vidla nahoru samé dočasné hlavě našeho vnitřního
resortu, tkví ideologickém nazírání státní autoritu ve
řejný pořádek jako vyšší abstrakci, jejíž pouhý dotyk
ohrožuje existenci státu.'9Í jtsttjs:
přítelem domácích svazků, neboť potvrzením domácích svazků
jest naděje svobodné společné žití přístřeší, jež spra
vedlnost zaručuje občanům Když jednotlivec trpí, aniž jest
vinen, vše není zbaveno rozumu, domnívá býti ohro
ženo právem; když jest záruka zrušena, všecky smlouvy
jeví toho stopy člověk kráčí jen strachem. Zastaralé naše zákonodárství poli
cejní trestní podpírá toto stanovisko našeho politického
úředníka theoreticky, praktické zkušenosti osobní zájem
jej pobádají horlivosti břitkosti službě, která dneš
ních dnů nejlépe zabezpečuje postup.
Tomu, orgány vlády, mezi nimiž jsou skutečnosti
nejmocnějšími nejnižšf, pravém slova smyslu výkonní,
policie nesdílí nadšených ideí Constantových jiných
apoštolů svobody, přestali jsme již diviti: nás exe
kutivě dosud duch dob guvernementálního absolutismu
a policista pražský pouhá species snad všesvětového typu
policisty.* Jsou-li
tato slova pravdivá, pak poměry naše nejsou zdravé pří
pady posledně před pražským trestním soudem projednávané,
které ostatně tvoří řadě zcela obdobných toliko příleži
tostnou ukázku, jsou povážlivým symptomem choroby našeho
státního organismu
