Řídící členy v elektrických pohonech

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Cílem tohoto učebního textu je seznámení čtenářů znalých základů výkonové elektroniky a elektrických pohonů s problematikou konstrukce některých řídicích obvodů a čidel používaných v těchto oborech.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UVEE - Pavel Vorel, Petr Procházka

Strana 14 z 101

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
8 patrné, napájení primárního vinutí proudového zdroje sekundární vinutí jeví jako zdroj proudu i1´, muž ovšem leží paraleln sekundární induk nost. Magnetický tok jád každého transfomátoru ímo rný asovému integrálu nap tí na induk nosti vinutí, jak primárního tak sekundárního (uvažujeme-li ideáln snou vazmu vinutí tj. 2.9) U proudového transformátoru primární nap apriori neznáme, zatímco sekundární ano – nap zatížení odporem bude dáno chodem transformovaného proudu tímto odporem. 2.FEKT Vysokého ení technického Brn 2. napájecího) transformátoru. Primární nap (teoreticky libovolné) vznikne jako sledek „zp tné“ transformace sekundárního nap tí. k=1): ( Φ+=Φ+=Φ popo dttu N dttu N 2 2 1 1 11 (2.8 Model proudového transformátoru Z Obr.2 Impulsní icí transformátor proudu 2. Je tedy logické ešit magnetizaci jádra použitím sekundárního nap tí. ( )ti N N ti 1 2 1, 1 (2. Sekundární nap itom vzniká zát sledkem „dop edné“ transformace m eného primárního proudu.1 Princip ležité souvislosti P analýze proudového transformátoru vycházíme edstavy, transformátor na primární stran napájen zdroje proudu tedy zdroje velkým (nekone ným) vnit ním odporem. 2. znamená, transformátoru není tvrd vnucováno primární nap tí definovaného hu, jak tomu nap ového (resp.10) Pr chodem výstupního proudu nenulový zat žovací odpor odpor sekundárního vinutí RCu2) vzniká sekundární induk nosti nenulové sekundární nap u2: . Na základ popsaných skute ností žeme sestavit model proudového transformátoru podle Obr.8.2. i1 (t) L1(1-k2) u1(t) u2´(t) i1´(t) L2 u2 (t) iµ(t) RCu2 uz(t) Rz i2(t) Obr