Jsou to:
a) individuální kryty prašných míst intenzívní odsávání prachu,
b) pravidelné odstraňování prachu,
c) zvlhčování ovzduší, skrápění, splachování prachu,
d) vytvoření inertní atmosféry,
e) přimíšení inertního prachu.
Prostředí nebezpečím výbuchu hořlavých prachů (zkráceně NVP) de
finuje ČSN 0300 (1980) jako místo, kde vzniká nebo rozviřuje hořlavý
prach takové míře, ovzduší trvale je, nebo kdykoliv obvyklých
provozních stavů může vzniknout výbušná koncentrace prachu množ
ství nebezpečném osobám věcem. Podobně jako hoř
lavých par plynů prachů nebezpečnou koncentraci považuje
koncentrace prachu ovzduší přesahující víc než hodnoty množství
potřebného dosažení spodní meze výbušnosti. Pronikání
prachové disperze jednoho prostoru druhého lze zabránit:
a) těsnou stěnou nehořlavého materiálu,
b) vodní clonou,
c) vzduchovou clonou odsáváním vzduchu,
d) přetlakem souvisejícím prostoru aspoň Pa,
e) meziprostorem oboustranně uzavřeným dveřmi samozavírači. ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ PROSTŘEDÍ NEBEZPEČÍM
VÝBUCHU HOŘLAVÝCH PRACHŮ
Hořlavé prachy mají některé odlišné vlastnosti hořlavých plynů par,
a proto pro elektrická zařízení prostředí nebezpečím výbuchu hořlavých
prachů platí zvláštní norma ČSN 2330 (1980). vlastností prachových
směsí vyplývají možnosti, jak lze nebezpečí výbuchu hořlavých prachů
snižit.
Pro určování označování prostředí nebezpečím výbuchu hořlavých
prachů platí stejné požadavky jako pro nebezpečí výbuchu hořlavých plynů
196
. nebezpečí výbuchu
hořlavých prachů nerozlišují stupně jako nebezpečí výbuchu hořlavých
plynů par.22. prostředí nebezpečím výbuchu hoř
lavých prachů považuje vnitřní prostředí strojů, kterých koncentrace
přesahuje horní mez výbušnosti hořlavých prachů.
Rovněž oddělení prostorů souvisejících prostory nebezpečím výbuchu
hořlavých prachů řeší částečně jinak než ČSN 2320 (1981)
