Norma rozlišuje:
a) Malé nebezpečné pásmo, jež tvoří prostory vzdálenosti 1,5 od
místa předpokládaného úniku nebezpečné látky nebo zařízení. tentýž stupeň nebezpečí výbuchu.
Například tlak nebezpečné látky rozhoduje tom, jaké vzdálenosti od
zařízení může dosáhnout její výron. každém pásmu
je jen jeden stupeň ohrožení, tj. relativní hustotě plynů par spolu
s jejich teplotou záleží, zda bude unikající nebezpečná látka šířit při
zemi nebo bude unikat vzhůru vyplňovat prostor pod stropem místnosti.
b) Velké nebezpečné pásmo, které tvoří prostory vzdálenosti od
místa předpokládaného úniku nebezpečné látky nebo zařízení.
ČSN 2320 (1981) proto zavádí pojem nebezpečná pásma. Má-li
zařízení nebezpečnou látkou stanoveno více pásem, pak vnější pásmo
vždy nižší stupeň ohrožení než pásmo vnitřní.
.10.
c) Přídavné nebezpečné pásmo, jež tvoří prostory výšky 0,25 nad
terénem nebo nepropustnou podlahou vzdálenosti nebo m
od malého nebo velkého pásma SNV 1.
d) Ochranný prostor, který sahá vzdálenosti 1,5 malého nebez
pečného pásma, velkého nebezpečného pásma SNV nebo
do 0,75 přídavného pásma SNV 1. celou směnu) poruchovém stavu,
— zařízení, nichž jsou úniky hořlavých látek spojeny jejich normální
činností.zařízení skupiny anebo II, která nutno technologických
důvodů provozovat delší dobu (např. Jsou vy
mezené prostory obklopující zařízení nebezpečnou látkou.
18. NEBEZPEČNÁ PÁSMA
Činitelé určující skupinu nebezpečnosti zařízení ovlivňují nejen pravdě
podobnost vzniku výbušné směsi, ale rozměry tvar ohroženého prostoru
