Receptář pro elektrotechnika

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Receptář obsahuje podrobné předpisy pro přípravu různých vyzkoušených a v provozu osvědčených prostředků na lepení, tmelení, čištění kovů, skla, dřeva a jiných materiálů, jejich povrchovou úpravu a pájení. Jsou zde popsány i speciální inkousty, různé mazací prostředky, nátěrové hmoty, impregnační prostředky, antistatické látky, chladicí a nemrznoucí směsi a problematika výroby plošných spojů. Receptář je určen technikům, mistrům, dělníkům, zlepšovatelům a širokému okruhu zájemců o nejrůznější recepty, návody a výrobky.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Jan Škeřík

Strana 216 z 535

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
219 . Dobře očištěné odmaštěné plochy pokryjí vrstvičkou příslušného roz- pustidla. Po spojení nanese několik kapek rozpouštědla okraj spoje tuhnutí celého slepeného místa urychlí stisknutím, popřípadě mírným zahřátím (při nevhodném zahřátí mohou spojované plochy zbortit). Obě plochy se přitisknou sobě dobu tuhnutí zajistí proti odtrhnutí nebo posunutí. SPOJOVÁNÍ ÍM 12. chvíli část rozpouštědla vyprchá hustota lepivost vytvoře­ ného roztoku jsou největší. této skupiny patří značné množství materiálů již běžně používaných elektrotechnickém průmyslu. 602. Menší díly nebo méně namáhané součásti možno lepit použitím rozpouštědel (cyklohexanonu, tetra­ hydrofuranu apod. Lze použít také lepidlo připravené podle receptury č. Lepení pomocí rozpouštědel vhodné jen pro některé termoplasty.1. Spojení dvou ploch plastu vznikne buď prostřednictvím tenké vrstvy naneseného lepidla, nebo rozpuštěním povrchových vrstev spojovaných částí při použití vhodného rozpouštědla.). Spojování polyvinylchloridu Tento nejběžnější termoplast lze lepit roztokem chlorovaného PVC v metylénchloridu, dále roztokem polymetylmetakrylátu chloroformu, v polyvinylacetátu, metylcyklohexanonu nebo mesityloxidu.1. Někdy termoplasty lepí pomocí monomerů. Lepení plastů 12. Vlastní lepidlo tvoří samostatný monomer, který polymeruje teprve mezi lepenými hmotami po přidání vhodného iniciátoru. používáním termoplastů se objevuje nutnost spojovat součásti, konstrukční díly, výlisky odlitky pomocí lepidla. Lepení použitím lepidel snazší než lepení pouhými rozpouštědly vhodné pro spojování konstrukčně složitých dílů. Kromě toho dojde částečně naleptání povrchu lepené plochy. Lepidla term oplasty 521. Na obě lepené plochy, předem očištěné prachu nečistoty dobře odmaštěné, se nanese (štětcem, tyčinkou, stěrkou) příslušné lepidlo. chvíli obě části přiloží sobě.1.12. Lepení 'pomoci syntetických lepidel nejvhodnější pro spojování termo­ plastů různých druhů navzájem nebo pro lepení termoplastů hmotami jiného složení. Dobré lepidlo získá také rozpuštěním PVC tetrahydrofuranu nebo směsi tetrahydrofuranu dimetylforniamidem, popřípadě butylenglykolforma- midu trikresylfosfátem krezolem. Spojování termoplastů Velká část makromolekulárních hmot působením tepla měkne při ochlazování opět tuhne. Tyto hmoty nazývají netvrditelné plasty neboli termoplasty