Receptář pro elektrotechnika

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Receptář obsahuje podrobné předpisy pro přípravu různých vyzkoušených a v provozu osvědčených prostředků na lepení, tmelení, čištění kovů, skla, dřeva a jiných materiálů, jejich povrchovou úpravu a pájení. Jsou zde popsány i speciální inkousty, různé mazací prostředky, nátěrové hmoty, impregnační prostředky, antistatické látky, chladicí a nemrznoucí směsi a problematika výroby plošných spojů. Receptář je určen technikům, mistrům, dělníkům, zlepšovatelům a širokému okruhu zájemců o nejrůznější recepty, návody a výrobky.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Jan Škeřík

Strana 158 z 535

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
(Gumové zátky pro ředidla nepoužíváme často se naleptávají. průmyslové škodliviny žíraviny). Podrobnosti hořlavinách jejich rozdělení jsou obsaženy ČSN 0201 o škodlivinách, Vládním nařízení 56/67 (blíže viz kapitolu XX, pojednávající nátěrových hmotách). lepidla škrobová, dextrinová nebo disperzní, jako Dispercoll, Adhecryl, Herkules, Tenvl jiné. Jsou např. lepidla Kanagom, Kovofix, Resolvan, Alkapren, Alkafen, ale CHS Poly­ ester 104. BEZPEČNOST PŘI PRÁCI S LEPIDLY JEJICH ŘEDIDLY Přestože část používaných lepidel zcela neškodná, zůstává dost značné množství jiných druhů lepidel, která jsou včetně svých ředidel hořlavá nebo i jiné stránce škodlivá zdraví (omamná, žíravá apod. Zdraví škodlivá jsou hlavně tužidla, katalyzátory urychlovače epoxi­ dových nebo polyesterových lepidel (tzv.).). Kromě toho všech komerčních lepidel uvádějí potřebné bezpečnostní hygie­ nické pokyny pro práci nimi etiketě nebo návodu použití. hořlavých plastů nebezpečí vznícení vlivem elektro­ statického náboje, který může vzniknout povrchu plastových nádob při manipulaci nimi. 10. 161 . Detailně budou tato důležitáupozornění probrána vždy ukaždého jednot­ livého typu praktické části nazvané Návody příklady lepení.) Volí raději láhve hnědé, které lépe chrání ředidlo před účinkem světla slunečních paprsků. Výhodné obaly tekutá tuhá lepidla jsou širokohrdlé láhve šroubovým uzávěrem. Ředidla, pokud obsahují organická rozpouštědla, bývají většinou hořlavé a snadno odpařující tekutiny (benzín, toluen, aceton, nitroředidlo atd. Větší množství uskladňuje dobře uzavíratelných plechovkách nebo kovových kanystrech, menší množství skleněných úzkohrdlých lahvích se zabroušenou korkovou zátkou nebo šroubovým uzávěrem polyety­ lénovým těsněním. Nehořlavá nevýbušná lepidla jsou např. Hořlavá lepidla obsahují většinou hořlavá rozpustidla.JEJICH L Veškerá tekutá nebo pastovitá lepidla nejlépe přechovávají origi­ nálních obalech (plechovky, tuby, kelímky, lahvičky). Lepidla příslušná ředidla skladují suchých, dobře větraných místech, chráněných před teplem, mrazem (vodou ředitelná lepidla by promrzla) vlhkem, jsou-li hořlavá, před otevřeným ohněm. Láhve kanystry plastů nejsou vhodné, protože některá ředidla plasty prolínají. Prášková kusová lepidla ponechávají papírových nebo polyetyélnových sáčcích, široko- hrdlových lahvích, lepenkových krabicích nebo rovněž plechovkách