Receptář obsahuje podrobné předpisy pro přípravu různých vyzkoušených a v provozu osvědčených prostředků na lepení, tmelení, čištění kovů, skla, dřeva a jiných materiálů, jejich povrchovou úpravu a pájení. Jsou zde popsány i speciální inkousty, různé mazací prostředky, nátěrové hmoty, impregnační prostředky, antistatické látky, chladicí a nemrznoucí směsi a problematika výroby plošných spojů. Receptář je určen technikům, mistrům, dělníkům, zlepšovatelům a širokému okruhu zájemců o nejrůznější recepty, návody a výrobky.
Sypké tuhé hmoty uskladňují
v lahvích širokým hrdlem, kelímcích nebo plechových krabicích
s uzávěrem. ponoří nádoba určená zahřívání.
Pro mořicí, oxidační, galvanické, pokovovací jiné lázně při malém
rozsahu prací používají skleněné, kameninové, porcelánové nebo novodu
rové vaničky, větší kryštalizační misky kádinky.
Většina prací musí provádět použitím osobních ochranných pomůcek
(brýle nebo obličejový štít, pryžové nebo plastové rukavice, ochranný oblek,
zástěra, obuv apod. Při větším provozu se
doporučuje použít vany, vyrobené speciálně tomu účelu vhodných
materiálů (podrobný přehled uveden kapitole V). Pracovníci provozních, dílenských nebo laborator
ních pracovištích musejí dodržovat zásady osobní hygieny, pracovat dobře
14
. nad plynovým kahanem. malá kovářská výheň.
Hotové chemické výrobky uskladňují nejrůznějších nádobách od
povídajících tvarem vlastnostem vyrobené látky, znamená tekuté
v lahvích úzkým hrdlem zabroušenou nebo šroubovou zátkou (svět
lých nebo je-li předepsáno tmavých, většinou hnědých), pastovité
v kelímcích šroubovým uzávěrem tam, kde povaha látky dovolí,
v dobře uzavíratelných plechovkách.
Tekutiny filtrují většinou běžným filtračním papírem, buničinou nebo
skelnou vatou, skleněných nálevkách, upevněných laboratorních
stojanech nad zásobní nádobou.
Při výrobě popsaných chemických prostředků nutné věnovat pozornost
bezpečnostním opatřením dodržovat příslušné předpisy. Skleněné nádoby před přímým
plamenem chrání podložením azbestovou drátěnou síťkou. Pastovité látky lze míchat porcelánovými těrkami,
kopistmi špachtlemi. rozpálenými tyglíky manipuluje pomocí
dlouhých železných chemických kleští.) kovové třínožce nebo kuchyňském plynovém nebo
elektrickém vařiči krytou spirálou.). míchání nejčastěji používají buď
skleněné, kovové někdy dřevěné tyčinky, nebo míchadla plastů (plexi
sklo, novodur apod.
Materiály taví žíhají speciálních tavících kelímcích (tyglících)
z porcelánu, keramiky, šamotu, oceli, grafitu atd. Pro amatérské účely často stačí
plynová (elektrická) kuchyňská trouba pečení.).
Pro sušení nejvýhodnější laboratorní elektrická sušárna, která většinou
je laboratořích dílnách dispozici.
Zahřívání děje většinou nad plynovým kahanem (Bunsenův, Tecluho,
Meckerův apod.
Nestačí-li tato teplota, použije plynová nebo elektrická tavící pícka,
popř.nových nebo skleněných třecích miskách těrkami, tvrdé materiály mohou
drtit kovových hmoždířích. Vodní lázeň
lze buď použít originální, laboratorní, nebo vytvořit větší kovové smal
tované nádoby (často stačí kuchyňský hrnec) naplněné vodou zahřívané
na vařiči. Má-li sušit proudem
horkého vzduchu, pro dílenskou, laboratorní amatérskou potřebu plně
vyhoví elektrický vysoušeč vlasů
