Receptář obsahuje podrobné předpisy pro přípravu různých vyzkoušených a v provozu osvědčených prostředků na lepení, tmelení, čištění kovů, skla, dřeva a jiných materiálů, jejich povrchovou úpravu a pájení. Jsou zde popsány i speciální inkousty, různé mazací prostředky, nátěrové hmoty, impregnační prostředky, antistatické látky, chladicí a nemrznoucí směsi a problematika výroby plošných spojů. Receptář je určen technikům, mistrům, dělníkům, zlepšovatelům a širokému okruhu zájemců o nejrůznější recepty, návody a výrobky.
Materiály taví žíhají speciálních tavících kelímcích (tyglících)
z porcelánu, keramiky, šamotu, oceli, grafitu atd.
Pro sušení nejvýhodnější laboratorní elektrická sušárna, která většinou
je laboratořích dílnách dispozici.
Většina prací musí provádět použitím osobních ochranných pomůcek
(brýle nebo obličejový štít, pryžové nebo plastové rukavice, ochranný oblek,
zástěra, obuv apod.). nad plynovým kahanem.
Při výrobě popsaných chemických prostředků nutné věnovat pozornost
bezpečnostním opatřením dodržovat příslušné předpisy. ponoří nádoba určená zahřívání. Pro amatérské účely často stačí
plynová (elektrická) kuchyňská trouba pečení.). Má-li sušit proudem
horkého vzduchu, pro dílenskou, laboratorní amatérskou potřebu plně
vyhoví elektrický vysoušeč vlasů. rozpálenými tyglíky manipuluje pomocí
dlouhých železných chemických kleští. míchání nejčastěji používají buď
skleněné, kovové někdy dřevěné tyčinky, nebo míchadla plastů (plexi
sklo, novodur apod. Sypké tuhé hmoty uskladňují
v lahvích širokým hrdlem, kelímcích nebo plechových krabicích
s uzávěrem. Pastovité látky lze míchat porcelánovými těrkami,
kopistmi špachtlemi.
Nestačí-li tato teplota, použije plynová nebo elektrická tavící pícka,
popř.
Hotové chemické výrobky uskladňují nejrůznějších nádobách od
povídajících tvarem vlastnostem vyrobené látky, znamená tekuté
v lahvích úzkým hrdlem zabroušenou nebo šroubovou zátkou (svět
lých nebo je-li předepsáno tmavých, většinou hnědých), pastovité
v kelímcích šroubovým uzávěrem tam, kde povaha látky dovolí,
v dobře uzavíratelných plechovkách.) kovové třínožce nebo kuchyňském plynovém nebo
elektrickém vařiči krytou spirálou. malá kovářská výheň. Při větším provozu se
doporučuje použít vany, vyrobené speciálně tomu účelu vhodných
materiálů (podrobný přehled uveden kapitole V). Vodní lázeň
lze buď použít originální, laboratorní, nebo vytvořit větší kovové smal
tované nádoby (často stačí kuchyňský hrnec) naplněné vodou zahřívané
na vařiči.nových nebo skleněných třecích miskách těrkami, tvrdé materiály mohou
drtit kovových hmoždířích. Pracovníci provozních, dílenských nebo laborator
ních pracovištích musejí dodržovat zásady osobní hygieny, pracovat dobře
14
.
Zahřívání děje většinou nad plynovým kahanem (Bunsenův, Tecluho,
Meckerův apod.
Pro mořicí, oxidační, galvanické, pokovovací jiné lázně při malém
rozsahu prací používají skleněné, kameninové, porcelánové nebo novodu
rové vaničky, větší kryštalizační misky kádinky.
Tekutiny filtrují většinou běžným filtračním papírem, buničinou nebo
skelnou vatou, skleněných nálevkách, upevněných laboratorních
stojanech nad zásobní nádobou. Skleněné nádoby před přímým
plamenem chrání podložením azbestovou drátěnou síťkou
