navazuje na I. a II. Vydání publikace „Příručka zabezpečovací techniky“. Poprvé publikace vyšla v roce 2002 a její celý náklad byl během krátké doby vyprodán. Podobný osud stihlo i II. Vydání. Publikace se stala za dobu své distribuce standardem pro vzdělávání žáků na středních školách studujících specializovaný obor „Bezpečnostní systémy“. Vývoj technologií v tomto oboru si vynutil přepracování a doplnění nových informací. To je hlavním cílem tohoto III. vydání.Pokrývá svým obsahem problematiku Elektronické zabezpečovací signalizace (EZS), Systémů průmyslové televize (CCTV), IP-kamerových systémů, Elektrické požární signalizace (EPS). V omezené míře se věnuje problematice Mechanických zábranných systémů (MZS).
Sled snímků popisuje vždy stejný obraz stejným infor
mačním obsahem (hodnotou dat). Přitom reprezentují sousední obrazové body
velmi často stejný jas barevný odstín. Stačí tedy vyslat přijímací stranu informaci tom,
že nic nezměnilo opakovat přijimací straně stále první sekvence snímků.
Na trhu existuje více, mezi sebou nekompatibilních standardů. artefakty důsledky chyby kódování.
1.3 Komprese videosignálu
Bez vývoje kompresních algoritmů zůstal digitální systém CCTV ještě dlouho
pouhou teorií.
Vlastní postup komprese lze laicky popsat asi následovně:
• Aktuální obraz předvídej minulosti pokud možno nejlépe, jak jen jde. Efektivním popisem možno tyto redundance odstranit, aniž by
pozorovatel rozeznal jakýkoliv rozdíl.2 Uložení digitalizovaného videosignálu
Lze odvodit potřebné kapacity paměti pro uložení příslušného počtu snímků:
U klasického analogového videorekordéru reálném režimu záznamu při použití vi
deokazety délce hodiny (E180) možno uložit 540 000 snímků.
• Odhad zpřesni procesem výpočtu pohybů jednotlivých obrazových bodů rámci
snímku předvídáním jejich nové polohy. Klasifikace rozdílných typů in
formací však není možné provádět zcela bezchybně, proto také může kódovací zařízení
některé relevantní informace zkreslit.
Nadbytečné informace identifikují podle druhu digitalizace obrazu řádkové
rozteči pravoúhlé mřížky obrazových bodů. Všem postupům videokomprese společné, odstraňují nadbytečné
(redundantní) zbytečné (irelevantní) informace obrazu. Tím
se značně redukují datové toky, aniž pozorovatel zaznamenal jakékoli zhoršení kvality
obrazu. Každý své výhody nevýhody záleží pouze koncepci vývojářů marke
240
.
• Přenášej pouze to, ještě nebylo přeneseno (redundance) to, nedá před
povídat minulosti (změny) eliminuj zbytečné Informace nejmenšlm zatíže
ním kapacity paměti. Některé standardy jsou spíše vhodné pro archivaci, jiné pro
přenos. znamená, příslušná Informace již dis
pozici, ale většinou vícenásobně opakována pro popis rozsahu oblasti daným jasem
a barevným odstínem.
Pokud bychom chtěli obdobným způsobem uložit barevné snímky digitální podobě
s bit vzorkováním plné rozlišovací schopnosti dané standardem CCIR bez kompri
mace potřebovali bychom paměť kapacitě:
540 000 8,8 Mbit 4752000 Mbit (4,6 GB)
Pokud bychom tedy použili uložení videodat pevný disk běžného počítače kapa
citě např 40GB, byl-ll vyhrazen pouze pro videodata, kapacita nám nestačila ani
na hodin kontinuálního záznamu jedné kamery.Kapitola 6
1.
Redukce zbytečných informací, které nemůže pozorovatel postřehnout vychází buď
z psychofyzikálních vlastností lidského zraku, nebojsou informace mimo oblast zájmu
pozorovatele, jako např. Při rekonstrukci kódovaného obrazu pak mohou
objevit tzv. barevné odstíny pozadí scény. Každý výrobce zaří
zení pro digitální zpracování obrazu volí spíše ohledem tržní zaměření zařízení ně
který existujících standardů. Příkladem může být přenos obrazu záběru kamery
bez pohybů snímané scéně
