Kniha podává zhuštěnou formou celou látku silnoproudé elektrotechniky, a to jak z hlediska vysvětlení principů funkce a vlastností silnoproudých strojů, přístrojů a zařízení, tak i z hlediska jejich provozu, výpočtu a návrhu. V knize jsou probrána nejen zařízení klasická, ale i výhledově perspektivní, např. výkonová elektronika, supravodiče, jaderné elektrárny apod.Kniha je určena nejširšímu okruhu inženýrů a techniků, zajímajících se o obor silnoproudé elektrotechniky nebo pracujících v tomto oboru.
Problematika skuteč
nosti mnohem složitější, protože hmoty jsou vždy rozloženy délce hřídele hřídel nemívá
konstantní průřez. Teoreticky druhá kritická úhlová rychlost podle
i KC02,krlt /---------
1 m
v (7-55)
čtyřnásobkem první kritické úhlové rychlosti. Hmota příslušné části rotoru sice poloviční, ale tuhost při
poloviční délce větší osmkrát (23).
Uvedené vztahy vycházejí idealizovaných předpokladů. Druhému tvaru odpo-
ml2 2
m /2
Obr.
Stroj smí trvale pracovat při úhlových rychlostech
0,7(0ikrit l,3coikrlt
Druhá kritická úhlová rychlost projevuje rotorů několika hmotami nebo rovnoměrně
rozloženou hmotou (turborotory). vyšší tvary kmitů.
316
. 195. Takový rotor může mít při příčném kmitání několika
násobný průhyb. Dále přistupuje vliv m-gnetického tahu, tlumení pohybu konečná
tuhost ložisek.
První kritická úhlová rychlost tudíž definována vztahem
COlkrit =
V (7-53)
Alexejev [90] uvádí vzorec pro první kritické otáčky
»krit 300 [min-1; cm] (7-54)
kde statický průhyb hřídele vodorovné poloze. obr. 195 jsou nakresleny tzv.>o2e
0 :
Pro průhyb pak platí
i
(7-52)
a pro
K
získá průhyb nedefinovanou velikost. Vyšší tvary průhybové čáry
rotoru
vídá druhá kritická úhlová rychlost, pro kterou platí základní vztahy, ale aplikované úsek
rotoru mezi podporou uzlem kmitání zřejmé, druhá kritická úhlová rychlost je
značně větší než první
