Kniha podává zhuštěnou formou celou látku silnoproudé elektrotechniky, a to jak z hlediska vysvětlení principů funkce a vlastností silnoproudých strojů, přístrojů a zařízení, tak i z hlediska jejich provozu, výpočtu a návrhu. V knize jsou probrána nejen zařízení klasická, ale i výhledově perspektivní, např. výkonová elektronika, supravodiče, jaderné elektrárny apod.Kniha je určena nejširšímu okruhu inženýrů a techniků, zajímajících se o obor silnoproudé elektrotechniky nebo pracujících v tomto oboru.
4. Silové účinky elektrostatického pole jsou ale srovnání účinky elektromagnetického
pole vodičů zanedbatelné neuvažujeme je.3. Elektromagnetické pole
Pohyb nábojů elektrický proud podmiňuje vznik elektromagnetického pole.
Pohyb nábojů vodiči sám sobě nevytváří elektrostatické pole, jelikož vodiči
je počet protonů elektronů stálý.
4.
Přítomnost elektrického pole nutná vyvolání proudu. Intenzita magnetického pole zobrazovaná
indukčními čarami homogenním izotropním prostředí představována vektorem rovno
běžným vektorem indukce B. Vektor magnetické indukce odpovídá
intenzitě elektrického pole elektrostatickém poli. Tvoří uzavřené
křivky, nemají začátek ani konec (obr.1. Časově proměnný elektrický proud budí nestacionární magnetické pole. Při
stálém proudu, kdy rychlost pohybu nábojů jejich množství procházející daným průřezem
za jednotku času jsou stálé, magnetické pole stacionární veličiny, které jej popisují se
nemění.3. Užíváme při
některých metodách výpočtu magnetického pole.rozhraní, směřující dielektriku menší permitivitou
F £(62 ei) E2S (4-92)
Bodový náboj působí bodový náboj umístěný prvního vzdálenosti r
Coulombovou silou
V nehomogenním elektrickém poli dipól tudíž dielektrikum vtahováno vždy
do míst větší intenzitou elektrického pole.
Silové čáry kreslíme tak, aby magnetická indukce byla úměrná jejich hustotě. ZOBRAZENÍ MAGNETICKÉHO POLE JEHO ZÁKLADNÍ
JEDNOTKY
Magnetické pole popisujeme třemi veličinami. Vliv elektrického indukčního toku zpravidla zanedba
telný, proto můžeme psát
Q1Q2
r —E2Qi (4-93)
4nsr3
(4-95)
(4-96)
100
.
Silové čáry zobrazující průběh magnetické indukce jsou pouze naší představou. důsledku úbytku napětí činném odporu vodiče se
ale potenciál povrchu vodiče směru toku proudu mění vytváří též elektrické pole. Magnetický tok definován
v (4-41). Vektor intenzity magnetického pole přímé vazbě proudem, který příčinou
vzniku magnetického pole, proto veličinou běžněji užívanou než odpovídající vekotr
elektrické indukce elektrostatickém poli. 32). Magnetický potenciál definován vztahem
H —grad <pm (4-94)
Magnetické napětí určitém úseku délky dán vztahem
Zde rozdíl elektrického napětí záleží dráze, podél které integrujeme. Integrál po
uzavřené smyčce není vždy roven nule; rovná součtu proudů, které procházejí plochou
vymezenou touto smyčkou (4-2).
Ekvipotenciální čáry magnetického potenciálu <pm často vypouštíme. Mimo úbytku napětí činném
odporu dána též přechodnými jevy indukčnosti vodiče, elektrochemickými dalšími
jevy. Působení elektrostatického pole respektujeme
však při sledování namáhání izolace, při volbě tvaru elektrod, vodičů hlediska vytvářeni
nežádoucí kapacity, výbojů apod
