kon
strukcí stěn hliníku, zinku nebo pozinkované oceli vždy musí použít
pozinkované vodiče (nikoli měd). uzemnění hromosvodu kladou poněkud odlišné
nároky než ochranná pracovní uzemnění elektrických zařízení. Nesmějí vsak být uloženy dilatačních
Kovové konstrukce objektů lze pbužít jako náhodné svody.Svody lze provést jako skryté, bud uložené dutině
o světlosti aspoň mm, vytvořené např. krytiny měděného plechu bud
umístí pozinkovaná vedení tak, aby nepřišla styku mědí aby voda
z měděné kryliny neskapávala zinek, nebo vedení použije měd. cupalu), při spojování měděných
a pozinkovaných ocelových vodičů používají vložky bronzové. Tam, kde jsou zemi
zemnice vzájemně propojeny, nebo kde konstrukce budovy tvoří náhodný
svod základ budovy náhodný zemnič, ztrácí zkušební svorka svůj vyznám
a lze upustit. Při spojování měděných vodičů
se musí použít přechodové vložky (např. 22. místech zvětšenými korozními vlivy
ovzduší smí používat měd nebo ocelové dráty měděným pláštěm. Uvážíme-li, např. nehořlavou netříštivou
uloženou maltě, noho pevně uložené betonové konstrukci, nebo ?°u
novanó drážce zdivu. blízkosti svorky umísťuje číselné označení
zemnice.
194
. místech výskytem par kyseliny dusičné ovzduší). budova celokovovou konstrukt
tvoří při úderu blesku vždy náhodný svod, nemá smyslu opatřovat -
vnějšími strojenými svody proto, průřez konstrukce budovy mnohJl
násobně větší než průřezy strojených svodů.
Minimální průřezy vodičů pro hromosvody předepisuje tab.
Svod hromosvodu končí zkušební svorkou, která umísťuje výšce
1,8 až, 2,0 nad zemí.
Ochrana před korozí. ocelových vedení částí považuje za
vyhovující především ochrana pozinkováním. Všechny nadzemní části hromosvodu musí být
účinně chráněny před korozí. skrytých svodů svorka ukládá skříňky výšce 0,6 až
1,8 náhodných svodů tvořených konstrukcí budovy lze svorku umístit
ve skřínce ochranným poklopem zapuštěné zemi. Dojde-li například při doplňování starého hromosvodu styku
měděných vodičů pozinkovanými ocelovými součástmi, musí místě
styku ochranu před korozí použít olověné vložky, nebo styčné plochy
opatřit vhodným protikorozním nátěrem. mnohem účelnější dbát
o vyrovnání potenciálu mezi jednotlivými vodivými částmi budovy ab
v místech přístupných lidem nevznikala při blesku nebezpečná místa. Dále třeba mít zřeteli
možnosti vzniku elektrolytické koroze, které dochází při styku dvou růz
ných kovů.’ y
Materiál pro vedení hromosvodů. Hli
níkové části hromosvodu mají použít nadzemní části hromosvodu jen
v místech, kde chemicky agresivní prostředí škodí zinku mědi, nikoli
však hliníku (např.
c) Uzemnění. Přednostně mají používat
ocelové pozinkované vodiče. ’
však být konstrukce trvanlivé, netvořící ohyby smyčky nebezn^
přeskoků, dobře vodivě vzájemně spojené, průřezem aspoň 100 n
U náhodných svodů nelze ovšem trvat požadavku, aby byly ved '
vnějškem budovy
