Spusťme nyní žebřík jeden přítel zároveň vytáhněme žebřík A
o tutéž výšku; tím stane, první příčel žebříku přijde na
stejnou výši třetím příčlcm žebříku havíř, který stál onom,
může nyní volně přestoupili tento. zvláštním, tomu účelu vyhraženém oddílu
šachty šachtě vyvážecí) pohybují dvě, nyuí obyčejně železná le
šení, tak zvané klece (Fordergestelle, cages), sice tak, vždy
jedna klec jde dolů, kdežto druhá vedle jde současně nahoru.
Jest patrno, strojů vyvážecích mohlo také užiti spou
štění havířů šachty opětnému jich vytahování. Úlohou vyrážecího stroje jest pak
jednoduše, aby otáčel těmito lanovými bubny, sice střídavě jednom
a druhem směru! Síla potřebná tomuto pohybu jest ovšem značná,
ježto mnohdy těžký náklad kleci vyváží již lano samo, které
zároveň vytahovali musí, velkou váhu má.
Do klece vystupující postaví hunt, totiž hornický vozík, rudami,
uhlím, solí atd.) Pochod
vyvážení jest asi tento.
K těmto strojům vodotažným druží dále jiné, jichž úlohou
jest, aby výtěžek prací hornických vyvážely hloubi šachet světlo,
a které proto zovou stroji vyrážecími (Fordermaschinen. Vrátili pak oba žebříky do
') této šachtě mohlo sebe býti postaveno deset takových vrži,
jako jest věž chrámu sv.
. Nemůžeme zde těchto strojů vypisovali, však podotýkáme,
že podobný stroj, ovšem velmi malý, ale tím přehlednější, pracuje ve
vodárně Karlínské. Vyvážecí stroj této šachtě pracující jest ovšem přimě
řeně mocný, máť sílu tří set koní, jeho lanové bubny mají průměr
šesti metrů. Dojdeli
vystupující klec nahoru, vyjme plný hunt nahradí prázdným;
současně došla však druhá klec dno šachty, kde zase prázdný hunt
za plný vymění, načež tato klec vystupuje druhá spouští., kleci sestupující pak nalézá prázdný hunt. ocelové
lano, jeli úplně svinuto, 1400 kilogramů náklad stříbrných rud 1000
kilogramů. dole Vojtěšském Pří
brami, jehož hloubka dosáhla již 1000 metrů, váží př.Rozhledy poli technickém. Stroje takové šlovou lezouny (Fahr-
kunste), zřízeny jsou zásadě) následujícím spůsobem. Vítského Praze. 447
pohybu, který obyčejně jakýsi nutný atribut každého stroje bývá
považován. Každý, kdo takový stroj viděl, pamatuje zajisté
na zajímavou okolnost, pohyby jeho nedějí nepřetržitě, nýbrž
že stroj pravidelně čas kratší neb delší dobu odpočívá, čímž činí
na pozorovatele dojem bytosti obdařené vlastním, samostatným životem. Tento spůsob
má však mnoho obtíží lezení žebřících čili „fártech“ jest posud
obvyklým všude, kde neužívá zvláštních strojů, jimiž toto lezení
mění pouhé přestupování. Představme
si dva žebříky svisle pověšené naproti sobě tak, příčle obou na
lézají stejnj'ch výškách; pro určitost nazveme jeden žebřík A,
druhý prvním (nejspodnějším) příčli žebříku nechť stojí havíř.
Každá klec visí silném laně, které nyní velmi často bývá upleteno
ze železných neb ocelových drátů; tato lana pak navinují velká
kola, zvaná bubny lanovými, sice tak, že, kdežto jedno lano buben
se navinuje vytahujíc klec vzhůru, druhého bubnu lano svinuje
spouštějíc současné druhou klec
