Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Ve společnosti rozlišujeme systémy různého druhu, odpovídající různým strán
kám oblastem společenského pohybu činnosti lidí.
V závislosti způsobu dosažení cíle systém rozlišuje:
— řízení cílové, založené volbě optimální trajektorie stavů systému, která vede
k dosažení předem stanoveného cíle systému;
— řízení adaptivní, při němž cíl systému není předem znám (definován)
a trajektorie stavů systému vzniká zlepšováním stavů systému. tvorba fungování soustav, které zabezpečují
tuto činnost. všech těchto systémech
existuje řízení, když prováděné různém rozsahu různými způsoby. tomto obecném pojetí, jímž zabývá vědní obor
kybernetika, proces řízení obsahuje určení trajektorie stavů systému (tvorbu
cílů) udržování systému stanovené trajektorii (regulování) [1], tomto
smyslu existuje řízení všech soustavách přírodě společnosti, vyznačujících
se cílovým chováním (jako jsou buňka, živočich, stroj, počítač, člověk, rodina,
podnik, společnost aj. Proto řízení vysvětluje [2] též jako proces vzájemného působení subjektu
a objektu řízení, jímž určuje cíl, takové chování objektu, kterým realizuje
stanovený cíl.
I.
Strukturu řízení pak tvořit obvykle několik složek (stadií, druhů)
řezových činností (částí mechanismu řízení) obsažených každé složce řízení. splnění kritéria optimality0 hranicích
zadaných omezení. Řízení tak procesem tvorby cíle jeho realizace. Složkami řízení jsou:
1. funkce zpětné vazby) specifické rysy závislé druhu soustavy, níž se
řízení uskutečňuje např. Řízení však kromě některých obecných rysů (jako je
např. Kromě
řízení národního hospodářství jeho jednotlivých úseků známe též řízení politiky
(politického systému), sociálních vztahů (sociálního systému), kultury (kulturního
systému), obrany (obranného systému) apod.
12
.
Základní odlišností řízení společnosti to, společenské řízení (ve smyslu
anglického management) subjektivní činnost lidí, bud jednotlivců nebo kolekti
vů. Řízení hospodářství nejrozsáhlejší
a nejdůležitější oblastí společenského řízení. Jeho předmětem hospodářská
(ekonomická) činnost společnosti, tj. zda jde řízení strojích, přírodních organismech či
ve společnosti. Kritérium optimality umožňuje tedy určit optimální všech
posuzovaných variant. plánování aktivní předvídání určování vývoje systému,
0 Kriteriální funkce dalším textu jen kritérium) nástroj rozhodování, umožňující zvolit takové
řešení, které vede dosažení cílů. Proto můžeme řízení ářstv charakterizovat jako tvorbu
ekonomických systémů jejich cílů ovládání těchto systémů tak, aby bylo
dosaženo jejich cílů.
Cílem tim áln řízení systém obecně rozumí dosažení nejlepší
hodnoty zvolené cílové funkce systému, tj.OPTIM ALIZACE VÝROBNÍCH SYSTÉMŮ
Pojem řízení znamená obecném smyslu působení určitou soustavu tak, aby
dosáhla žádoucího cíle.)
