Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
„Systém souhrn prvků určitého prostředí podmínek, které vyjadřují jejich
vzájemné vztahy.
1. ptim alizací ekonom ických systém ů
tedy budeme dalším textu nazývat přijímání optimálních rozhodnutí rozvoji
(popř.“ (Habr [6]). realizace rozhodnutí. Protože jde klíčový
pojem, uvedme jeho interpretaci ním související terminologii systémové
vědy. regulování (operativní řízení) udržování systému stanovených mezích,
4. rozhodování optimální variantě hospodářství. Uvnitř systému neustále působí změna jednoho
prvku jiné prvky. Základní systémové pojmy
V předchozím odstavci několikrát vyskytl pojem systém.
Uvedme některé těchto definic:
„Systém zcela obecně celek, který složen prvků, nacházejících ve
vzájemných vztazích. organizování uspořádání systému stavu umožňujícího dosažení cílů
systému,
3. rozhodování tvůrčí akt subjektu řízení spočívající výběru optimální
varianty základě přijatých kritérií,
2.ZÁK LAD SYSTÉM OVÉ POJMY
2.
13
.“ (Mayntz [3]). Přitom
operace směřuje efektu, dosažení cíle. chodu) celých těchto systémů nebo jeho určitých částí základě kritérií
optimality.
Kvalitativním jádrem všech složek řízení hospodářství první průřezových
činností, tj. chodu) systému nebo
také řešením optimalizačních úloh. motivování vyvolání takových motivů lidí, které budou orientovat na
dosažení cílů systému.
II. řízení jeho
kybernetickém pojetí zahrnují dva druhy činností:
1.“ (Chorafas [3]).1. kontrola zjišťování odchylek mezi skutečným žádoucím vývojem systému
a vyvozování závěrů pro nová rozhodnutí odstranění těchto odchylek. Systém obsahuje určitou míru integrace uzavřenosti.
Systém velmi užívaným pojmem řadě vědních oborů různí autoři jej
definují odlišnými způsoby, obvykle poplatnými účelu, pro nějž systém definují. Průřezové činnosti řízení tvoří:
1.
„Systém řada skupina komponent (částí) nutných určité operaci. informační činnost využití informací pro potřeby realizace složek řízení,
3. optimalizace rozhodnutí,
2. Zvláštní povaha prvků vztahy mezi nimi podmiňují
konkrétní vlastnosti systémů. Má
hranice, které oddělují okolí, však tímto okolím vzájemných
vztazích.
První nich často [4] nazývá optimalizacírozvoje (popř
