Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Investiční náklady energetického objektu (Ni) tedy budeme chápat jako náklady
investora vynaložené souvislosti pořízením objektu.
77
.
Náklady proměnné tvoří část nákladů, která mění úměrně měnícím se
objemem výroby, přičemž charakter této závislosti může být lineární nelineární. Zmíněná nepřesnost spočívá mj.
nákladů), jak ukážeme vzápětí.
Podle vztahu pořízení provozování základních
prostředků můžeme členit náklady na
— náklady jednorázové, související pořízením základního prostředku,
— náklady opakující (trvalé), související provozováním základního pro
středku.
Náklady stálé tvoří část nákladů, která nezávislá změnách objemu
výroby jejíž výše zůstává rámci stejné výrobní kapacity stále stejná. především odpisy, které jsou'odvozeny životnosti odpi
sovaných základních prostředků, dále mzdy pracovníků odměňovaných časovou
mzdou některé další náklady (úroky, náklady opravy, údržbu, otop, osvětlení
aj.).VYJAD VÁNÍ EKONOMICKÉ EFEKTIVNOSTI
ků.
První těchto nákladů budeme dalším výkladu označovat jako investiční
náklady, druhé nich mohou mít různý rozsah (výrobních, vlastních, provozních aj. ostatních nákladů.
Pro výpočty energetice důležité rozlišování nákladů podle jejich závislosti na
objemu výroby rámci určité výrobní kapacity.
Vzhledem tomu, socialistické podniky konají svou výrobní činnost jako
relativně samostatně hospodařící výrobní jednotky, první dvě části společenských
výrobních nákladů určitou nepřesností) vystupují jako samostatná ekonomická
kategorie, jako vlastní náklady (Nyl). Patří nich např. stálým
nákladům patří např. tom,
že rozsah položek, které zahrnují vlastních nákladů podniku, hospodář
ské praxi různých obdobích mění zahrnováním nebo vylučováním určitých
položek tzv. hodnota
projektových průzkumných prací, náklady stavbu objektu, stroje, zařízení,
nářadí inventář investiční povahy, dodávku montáž provozních souborů, aj.
S výro skládají tři částí
— hodnoty spotřeby výrobních prostředků (c),
— hodnoty produktu vytvořeného nutnou prací (v),
— hodnoty nadproduktu (m). Protože výroba společenská, nazýváme její náklady komplexním pojetí
společenskými výrobními náklady. Vlastní náklady podniku bychom tedy
mohli charakterizovat jako peněžní vyjádření spotřeby zhmotnělé části živé práce
související řádným fungováním podniku.
K proměnným nákladům patří především náklady spotřeby materiálu, úkolové
mzdy, dopravné, prémie aj. Nejhrubší ění ů
po závislosti rob na
— náklady stálé (fixní),
— náklady proměnné (variabilní)
