Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
205
.KRITÉRIA OPTIMALIZACE PROVOZU ENERGETICKÝCH SOUSTAV
zadaném provozním stavu soustavy (režimu). Jde přitom
o stanovení takového režimu práce soustavy, při němž maximální technologická
hospodárnost jejích jednotlivých článků dává maximální ekonomický efekt rámci
celé soustavy. Tato hospodárnost,
kterou nazýváme „režimovou hospodárností“, zajišťuje optimálním rozdělová
ním zatížení soustavy její jednotlivé výrobny optimalizací schématu energetic
kého rozvodného zařízení. Čím je
soustava větší složitější, čím více druhů typů prvků obsahuje, tím větší vliv na
hospodárnost její práce zajištění optimální spolupráce jejích článků. výroben totiž nepředstavuje optimální režim výrobny resp.
Pro zkoumání druhé fáze (tj. režimové hospodárnosti) budeme předpokládat, že
každý článek soustavy pracuje maximální technologickou hospodárností. Zatížení celé
výrobny musí být rozděleno její jednotlivé agregáty zcela nezávisle jejich
optimálním (ekonomickém) výkonu (podrobněji těmito otázkami zabývá např. Součet ekonomických výkonů jednotlivých
agregátů resp.
Při zadané výši průběhu dodávky energie odběratelům při dodržení přede
psané spolehlivosti soustavy bude tedy ekonomicky optimální takový provozní stav
(režim) soustavy, který zajistí její nejnižší provozní náklady. Druhá
fáze spočívá zajištění optimální spolupráce jednotlivých článků soustavy. Přitom
předpokládáme, každý článek soustavy dodržuje, při kterémkoliv jemu určeném
zatížení, podmínky svého technologického optima. Jde především dodržování
optimálních parametrů, jako např.
V dalším výkladu ukáži metody řízení spolehlivosti optimálního provozu
energetických soustav příkladu elektrizační soustavy, pro niž jsou tyto metody
nejvíce propracované které lze zjednodušení použít pro jiné druhy
energetických soustav. účinnosti kotlů, vakua turbín, režimu ohřevu
napájecí vody, spádu vodních elektráren, nastavení lopatek vodních turbín, atd. celých
výroben, vyplývající hospodárného rozdělení zatížení soustavě, neshodují
s tzv.
Při daném zatížení soustavy daném souboru zařízení instalovaných této
soustavě existuje obecně pouze taková varianta rozdělení zatížení mezi
jednotlivé energetické výrobny, která vlastnost, při každé další změně
rozdělení zatížení již nedosahuje dalšího snížení provozních nákladů celé
soustavy [90], Taková varianta rozdělení zatížení mezi jednotlivé elektrárny bude
variantou nejnižšími náklady, tedy variantou ekonomicky optimální.
[91, 92]), obdobně musí být zatížení soustavy rozděleno nezávisle optimál
ním (ekonomickém) výkonu výrobny.
Upozorňuji přitom, zatížení jednotlivých výrobních agregátů resp. výroben. soustavy
jako celku. ekonomickými výkony jednotlivých agregátů resp. Není-li splněna tato podmínka,
není možno jednoznačně určit režimové optimum sama otázka optimálního
rozdělování zatížení pak ztrácí silně svém významu
