Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Zvláštním případem rozvoje výrobního systému jeho práce (chod). Pouhá změna
počtu prvků systému tedy ještě neznamená rozvoj systému.
Cílem optimalizace rozvoje systému určení racionální skladby posloupnosti
těchto opatření včasné zabezpečení podmínek nutných pro jejich realizaci. Optimali
zace rozvoje energetiky musí přitom vycházet pojetí energetiky jako komplexní
ho systému, což vede tak značnému objemu optimalizačních úloh, zpravidla
nemohou být řešeny bez použití metod matematického modelování počítačů.OPTIMALIZACE ROZVOJE ENERGETICKÝCH SOUSTAV
Vývoj systému čase jednou základních vlastností každé ekonomické
soustavy, neboť požadavky společnosti kvantitu kvalitu užitných hodnot stále
rostou. tomto případě výrobním systému nedochází
k výstavbě nového výrobního zařízení, nemění tedy počet prvků systému.
Hlavním cílem optimalizace rozvoje energetiky výběr nejefektivnějšího
způsobu výroby, přeměn, dopravy užití všech forem energie, jejíž celková
spotřeba byla stanovena vyšší hierarchické úrovni směrnicemi plánu.
Výrobní systém obvykle rozvíjí především budováním nových prvků, není to
však jediný způsob rozvoje, neboť rozvoj působí změny dosavadní struktuře
systému, upevňování existujících vytváření nových vazeb systému apod. Těmto požadavkům lze vyhovět jen nepřetržitým procesem realizace
značného množství různorodých opatření oblasti provozu existujících systémů
a jejich prvků, jejich rekonstrukce budování nových systémů prvků (objektů).
Rozvoj výrobního systému lze tedy definovat jako kvantitativní kvalitativní
zabezpečování požadavků společnosti produkci tohoto systému daném období
výstavbou nového výrobního zařízení vhodným provozováním veškerého výrob
ního zařízení tohoto systému. Nejobecnější zřejmě kombinace obou způsobů, přičemž převažuje
složka budování nových prvků, tedy investiční proces. když
je budování nových prvků vazeb systému projevem jeho rozvoje, neplatí
obecně, počet prvků vazeb systému jeho rozvojem roste. Prací či
chodem výrobního systému rozumíme kvantitativní kvalitativní zabezpečování
požadavků společnosti daném období vhodným provozováním veškerého výrob
ního zařízení daného systému. Jako příklad lze
uvést rozvoj elektrizační soustavy, vyvolaný růstem spotřeby elektřiny, který se
může uskutečňovat souběžného poklesu počtu elektráren soustavě (prvků
tohoto systému), protože nově budované velké elektrárny mohou jak pokrýt
přírůstky spotřeby elektřiny, tak nahradit výrobu starších neekonomických
elektráren. Počet prvků systému tedy může klesnout systém přesto rozvíjí,
protože prvky nově vřazené systému mají vyšší úroveň jsou kvantitativně
i kvalitativně zabezpečovat požadavky společnosti elektřinu.
V každém případě však lze říci, při rozvoji výrobního systému jde obvykle
i výstavbu nových prvků, málokdy lze rozvoj systému uskutečňovat jen čerpáním
jeho rezerv.
148
