Hodnota odporu celé soustavy RZCA1 (viz Tab. Jediné osvědčují, náležitá spojitost
svodového přívodu zbylou částí zkoumané soustavy.
Zásadní problém metody spočívá neurčitém postavení pomocného zemniče. Ideálním řešením by
bylo aktuální odpor přesně změřit. přihlédnutím definovaným podmínkám následně nutno též takto zjištěná
data posuzovat.3):
[] (6. 6. Vzhledem technickým poměrům, nichž měření
zpravidla probíhá, takováto představa spíše iluzorní.
Vypovídající význam měly teprve případě, když byl každý přívod připojen na
vlastní zemnič. Pokud již
popisovaná situace nastane, potřeba vymezit přijmout zjednodušující výchozí před-
poklady.1) aritmetickým průmě-
rem hodnot odporů všech uzemňovacích přívodů (viz vztah 6. Nikterak nehovoří kvalitě
vlastního uzemnění úrovni zemního odporu jednotlivých přívodů nebo celé soustavy. Zemní
odpor pomocného zemniče měl být nejnižší hlavně známý.1) aritmetickým průměrem hod-
not odporů všech uzemňovacích přívodů (viz vztah 6.2):
[] (6.
Hodnota zemního odporu celé soustavy RZCA2 (viz Tab. 6. Numericky blízké hod-
noty potvrzují názor připomenutý úvodu kapitoly 6.3)
n
R
R
n
m
m
ZCA
1
1
n
R
R
n
m
m
ZCA
1
2
.A 6412
Nejrychlejší, nejsnáze realizovatelný současnosti patrně nejvyužívanější způsob mě-
ření přinesl výsledky značně rozporné.-
b) Výsledky měření C.2)
Hodnoty odporů jednotlivých přívodů měřené soustavě propojené pomocným
zemničem reflektují skutečný stav zemnění testované soustavy. Nelze však reálně předpokládat, poté naměřené hodnoty byly
nižší než . Technik dostal uzavře-
ného cyklu potřeby měřit neznámou hodnotu pomoci neznámé hodnoty.
Hodnoty odporů jednotlivých přívodů naměřené samostatné soustavě (bez po-
mocného zemniče) jsou jednoznačně zavádějící
