Zásadní problém metody spočívá neurčitém postavení pomocného zemniče. 6.1) aritmetickým průměrem hod-
not odporů všech uzemňovacích přívodů (viz vztah 6.2)
Hodnoty odporů jednotlivých přívodů měřené soustavě propojené pomocným
zemničem reflektují skutečný stav zemnění testované soustavy.1) aritmetickým průmě-
rem hodnot odporů všech uzemňovacích přívodů (viz vztah 6.-
b) Výsledky měření C. Nelze však reálně předpokládat, poté naměřené hodnoty byly
nižší než . Vzhledem technickým poměrům, nichž měření
zpravidla probíhá, takováto představa spíše iluzorní. Jediné osvědčují, náležitá spojitost
svodového přívodu zbylou částí zkoumané soustavy.
Hodnota odporu celé soustavy RZCA1 (viz Tab.
Hodnota zemního odporu celé soustavy RZCA2 (viz Tab.2):
[] (6.3):
[] (6.3)
n
R
R
n
m
m
ZCA
1
1
n
R
R
n
m
m
ZCA
1
2
. Ideálním řešením by
bylo aktuální odpor přesně změřit. Numericky blízké hod-
noty potvrzují názor připomenutý úvodu kapitoly 6. Nikterak nehovoří kvalitě
vlastního uzemnění úrovni zemního odporu jednotlivých přívodů nebo celé soustavy.
Vypovídající význam měly teprve případě, když byl každý přívod připojen na
vlastní zemnič. Pokud již
popisovaná situace nastane, potřeba vymezit přijmout zjednodušující výchozí před-
poklady. Technik dostal uzavře-
ného cyklu potřeby měřit neznámou hodnotu pomoci neznámé hodnoty. Zemní
odpor pomocného zemniče měl být nejnižší hlavně známý. 6. přihlédnutím definovaným podmínkám následně nutno též takto zjištěná
data posuzovat.A 6412
Nejrychlejší, nejsnáze realizovatelný současnosti patrně nejvyužívanější způsob mě-
ření přinesl výsledky značně rozporné.
Hodnoty odporů jednotlivých přívodů naměřené samostatné soustavě (bez po-
mocného zemniče) jsou jednoznačně zavádějící