Tyto prvky nazývají
reflexní. Její
bezprostřední aplikace obvodech zesilovačů přijímačů zatím není
aktuální. Přece však souvisí „čistou“ elektronikou její pronikám např.
Funkci luminiscenční diody jsme již popsali, laser, označovaný také
jako laserová dioda, podstatě také luminiscenční dioda přechodem
PN, níž dochází překročení určité proudové hustoty stimulované
50
. Vzhledem vysoké frekvenci záření možný
přenos velkého množství informací jediném, poměrně levném leh
kém vláknu průměru pod mm. Podrobnější popis činnosti
optoelektrických prvků uvedením méně běžných typů [5],
V posledních letech často setkáváme pojmem optoelektronika. Setrvačnost
zobrazení nebo odeznění zobrazeného prvku poměrně dlouhá, kolem
0,1 nás vyrábějí zobrazovací prvky LCD řady jako transmisní
a řady jako reflexní.
Tyto prvky jsou velmi úsporné, napájejí střídavým napětím efektivní
hodnoty frekvenci 200 proudovou spotřebou jeden
segment pouze asi i.i,A. Například jednomístné displeje velikostí číslic
7,6 mají označení DT401 DR401.téměř černé barvě průhledném podkladu. Přenos větší energie zatím není
možný.
do techniky kabelových rozvodů televizních signálů poměrně rychlé.
Jako zdroje záření používají elektroluminiscenční diody lasery. Nosičem záření optické vlákno, zpravidla skleněné, které má
určité speciální vlastnosti. Mezi patří
také optické vazební prvky modulátory záření. Je-li zadní plocha
zobrazovacího prvku opatřena odraznou zrcadlovou vrstvou, lze znaky
pozorovat pomocí vnějšího odraženého světla.
Protože nelze zajistit dostatečnou linearitu přenosu signálu přes zdroj
záření, modulátor zpět přes detektor, používají přenosu informace
po světelném vlnovodu převážně různé druhy impulsních modulací. Vlákno vlastně světelným vlnovo
dem patří souboru přenosových optických prostředí. Displeje, kde zobrazova
ný prvek pozoruje průhledu, nazývají transmisní. každém případě však zobrazovací prvky LCD potřebují po
zorování vnější světlo, již pro pozorování při jeho průchodu displejem
nebo odrazem něho.
Optoelektronikou rozumíme obor, který zabývá přenosem informací
pomocí záření, většinou neviditelného. Napájení střídavým napětím bez stejnosměrné
složky nutné, neboť stejnosměrné napětí mezi elektrodami narušuje
vrstvu kapalných krystalů, omezuje tak životnost prvku.
Fotoelektrické detektory mění záření elektrickou energii. tomuto
účelu používají fotodiody, fotorezistory, fotoelektrické násobiče apod
