této problematice byla publikována
řada prací, proto uveďme jen nejpodstatnější.
I když konstruktér elektronických zařízení nemůže ovlivnit vnitřní
strukturu polovodičových součástek může dívat jako černé
krabičky, jejichž funkce parametry jsou předem dány, přece měl znát
jejich základní principy činnosti.
Selhání funkce jediného prvku vede většinou znehodnocení celé sousta
vy, nehledě další škody, plynoucí výpadku celého zařízení. Zajistit
spolehlivost, stěžejní úkol technologie.
Tempo poznávání pochodů struktuře hmoty vývoj dalších polovo
dičových součástek, běžných diod integrované obvody nebo
lasery, zrychluje. základě teoretických prací byl během několika let zhotoven
dokonalejší typ plošného tranzistoru, jehož princip používán dodnes. Znamená to, množství využitelných funkcí polovodičové součástky
roste rychleji než její objem.
Musíme být ovšem vědomi toho, při velkých hustotách integrace
musí být také zaručena vysoká spolehlivost každého jednotlivého prvku. miniaturních elektronek byla tato hustota
kolem 10-2, tranzistoru průměru integrovaných obvodů podle
hustoty integrace 102 103 součástek krychlový centimetr za
reálné považuje dosažení využití jednoho miliónu prvků krychlovém
centimetru. Takový však velmi malou
28
.
K výrobě polovodičových součástek používá převážně křemík, ger
manium, dále galium, indium další, včetně jejich sloučenin. Technologický vývoj tedy přináší účinnější
využití funkčních vlastností hmoty. Základem
pro výrobu vždy velmi čistý prvek.
Jako příklad uveďme porovnání hustoty aktivních součástek jednom
krychlovém centimetru.POLOVODIČOVÉ SOUČÁSTKY
Za počátek éry elektroniky polovodičových součástek můžeme
považovat rok 1948, kdy byla Bellových laboratořích objevena první
aktivní polovodičová součástka možností praktického využití hrotový
tranzistor. hodnota srovnatelná funkční hustotou neuronů buň
kách živého organismu. současné době roste výrobě polovodičových
součástek snaha zvětšování poměru funkční hmoty hmotě konstrukč
ní
