Proto dřívějška přetrvává standardní mezifrekvence pro rozsahy
AM kolem 460 kHz pro přesně 10,7 MHz.
Při této příležitosti zmíníme ještě druhém extrému používaném jen
pro přijímače frekvenční modulace šířkou pásma kolem 200 kHz. praktickém provozu však ani
nezaregistrujeme dvojí příjem, protože žádoucí zrcadlový příjem jedné
a téže stanice splynou.
V tomto případě volí mezifrekvence nízká, 100 kHz. Tvarem průběh selektivity blížit obdélníku. doplňková
selektivita tvořená dolní propustí, potlačující rušivé produkty demodula
ce ležící mimo nízkofrekvenční pásmo. Vzhle
dem omezené selektivitě vstupu pak pronikne přijímače stejné
intenzitě žádoucí zrcadlová frekvence. druhé straně zase při vyšší mezifrekvenci hůře realizuje
požadovaný průběh pásma propustnosti zesílení mezifrekvenčního zesi
lovače. Součástí nízkofrekvenčního zesilovače může být tzv.vence. demodulátorem následuje nízkofrek
venční zesilovač navržený podle požadavku výstupní výkon jeho
jakost.
276
. Podobně jako vstupní zesilovače, bývají systémem AVC řízeny mezi
frekvenční stupně. tomto dílu je
soustředěna podstatná část zesílení celého přijímače také jeho selektivi
ta.
Signálovou cestu přijímače uzavírá demodulátor. Nové koncepce rozhlaso
vých přijímačů však používají mezifrekvence podstatně vyšší. Jeho úkolem oddě
lit modulační signál nosné frekvence minimálním zkreslením, dodat
napětí pro samočinné řízení zesílení (AVC) případně dodat napětí pro
samočinné dolaďování (AFC).
Za směšovačem následuje mezifrekvenční zesilovač.
V současné době vytvoření požadované selektivity používají již
zmíněné krystalové nebo monolitické filtry.
Přiblížit tomuto ideálnímu tvaru pomocí obvodů náročné
