Obvody zesilovačů a přijímačů

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Milan Syrovátko

Strana 120 z 360

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Počet závitů jV, vstupního vinutí musí být takový, aby při minimálním proudu zátěži došlo nasycení pomocného transformátoru. Proto velikost výstupního napětí vliv nestálost změny parametrů nelineárního prvku. STABILIZÁTORY NAPĚTÍ PROUDU Stabilizací napětí nebo proudu rozumíme zmenšení kolísání vstupního napětí nebo proudu před stabilizátorem požadovaou výstup­ ní hodnotu stabilizátorem. Jsou zejména rozsah vstupních vý­ stupních napětí proudů, vnitřní odpor, rozsah provozních teplot, časová konstanta činitel stabilizace.4. Stabili­ zátory napětí nelineárními pasívními prvky však představují otevřený systém bez zpětné vazby. Takovým způsobem pracují např. Někdy jsou tyto stabilizátory označovány jako para­ metrické. tomu je třeba osciloskop mezní frekvencí asi 100 MHz, nímž poznáme, že většina střídačů nemá ideální průběh výstupního napětí. Běžné typy „nízkofrekvenčních“ osciloskopů nejsou schopny zobrazit všechny rušivé průběhy oscilacích střídače. Proti stabilizátorům napětí aktivními prvky samočinnou regulací obvodu však zpětné vazby vynikají jednoduchostí. 120 . maximální odpor Rz, kterým počítáme ještě pro nasazení kmitů střídače. Zde tedy určujícím elementem minimální zátěž, tj. Pro spolehlivé uvedení měniče chodu jeho nastavení nutný dobrý osciloskop. Snadno také objeví zákmity, které ruší funkci zařízení, němuž měnič připojen. Vstupní napětí zde přivádí přímo nelineární impedanci, která mění jeho velikost tak, změny výstupního napětí jsou menší než změny vstupního napětí. Pro posouzení vlastností stabilizátoru jsou důležité některé jeho parametry. 5. Závěrem lze konstatovat, přesný návrh měničů praxi není možný. Pasívní stabilizátory napětí neobsahují žá­ dné zesilovací prvky. Musíme proto smířit jistou laboratorní prací při uvádění měničů chodu při jejich nastavování na největší možnou účinnost přenosu. doutnavky, stabilizační diody nebo teplotně kompenzované referenční diody. Ve vzájemných vazbách jsou zde nejen aktivní polovodičové součástky s dosud příliš velkými tolerancemi parametrů, nýbrž magnetické mate­ riály, kterých tato situace ještě horší