O bouřích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Jindřich Slovák v Kroměříži Autor: Jaroslav Simonides

Strana 68 z 77

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vstoupil do Bečvy bředl vzhůru kroupy ním Volalo naň mračen: „Vrat sa, zahyneš, máš nespravedlivá cívku kóšuliu. Tak kolem 1815. bylo Uhrách (Pohlady 1893.) i Také troubení rohy přisuzována moc rozháněti mraky bouřné zvláštní moc pak připisována troubám pořízeným lastur (cornibus et cocleis). . Košile jeho nesmí býti škrobena nesmí býti ani nitky nespravedlivé jinému ukradené. Dr. Tkadlec shodil sebe košuli bředl dále, svedl bouři hory. Otec oznámil věc* vrchnosti, která „toho štebotného fabrikantau bouřek skřipec vzala něho nejen doznání vlastní viny, nýbrž také jména ostatních vinníků, mezi nimiž byl sám městský rychtář se svou ženou, vynutila. Nástroj starobylé vzezření nikdo neví, kým odkud do dědiny byl přinesen. kdy mračna jdou, dostávaje po snopu obilí.—29. prý papeže posvěcen. ') Dle Plinia uměli prý Etruskové blesk sváděti nebe, Numa byl prý zasvěcen do tohoto tajemství Tullus Hestilius opomenuv nějakou podstatnou čásť zaříkání byl bleskem zasažen. jaře vytírá jej pastýř svěcenou vodou Lid důvěřuje tomuto nástroji nikdo ne- vymluví, lastura nemá žádné moci posvátné ani kouzelné. Takový muž požívá všeobecné důvěry sám sobě tvrdívá, dokud živ bude, kroupy toin okolí nepotlukou. zimě chová sebe starosta obce jako vzácný majetek obecní odevzdává ji zase svému nástupci. Zíbrt připomíná, vesnicích odlehlých př. Všichni podrobeni zkoušce vody váhy, vinnými uznáni upáleni. Také naší vlasti žije doposud nejeden zaklínač neb vodič mraků (krupovidač), jenž za blížící bouře vychází své chaty, svým uměním odvrátil od rodné vísky zhoubu. Když objeví kroupová mračna obzoru, zaklínač odebere potoku neb řece bředa vzhůru proti proudu zažehnává mraky svádí polí na hory neb jiné místo pusté. Zažehnávaje kroupy zaklínač udělá proti mračnům znamení kříže začne: „Ve jménu Sv. (Čas.dsko krupobitím holi chceli znivočitu. Kučeři u Milevska posud obecní pastucha nosí torbě lasturu, opatřenou kovovým dutým výběžkem troubí ni. Kdyby svém zažehnávání jen slovem zmýlil, kroupy naň shrkly zatloukly ho. Také Polsko své planetniky chmurniky, neméně jich žije odlehlých dědinách Valašských (božec, bohoň) Slo­ venských, jim nemálo protivenství utrpení bylo přeČkati. Václavek aj.- Téměř všech nevzdělaných národů setkáváme zaklínači mraků'), již nemalé vážnosti požívají, ano národů vzdělaných od­ lehlých horských krajinách podnes provozují své řemeslo. V některých krajinách (Bartoš, Moravský lid) posud skoro každé okolí svého zaklínače mračen, nebo-li svého sváděče krup.u Takových zaklínačích formulí znám jest počet dosti Četný. Jablůnce Vsetína takovému dobrodinci svému sypávali jako jiným zřízencům obecním. Zaměstnání jeho dosti nebezpečné. Jablůnce tkadlec sváděl kroupy. Amen. upálena celá řada „čarodejníkov bosorieku; bylt jeden chlapec svému otci vyprávěl, jistý mladík naučiti chtěl, bouřky krupobití při- volávati. Zaklínám vás, černé mračna, blesk, hrom bouřku skrze všemohoucnost Otce, skrze všemohoucnost j atd.) mnoho čarodějů na smrt upáleno, poněvadž „svojimi diabolskými kunšty celé Uhry a Sedmohra. V mnohých místech také proti mrakům stříleno hmoždířů děl, se stejným asi výsledkem. letech 1728