Také naší
vlasti žije doposud nejeden zaklínač neb vodič mraků (krupovidač), jenž
za blížící bouře vychází své chaty, svým uměním odvrátil od
rodné vísky zhoubu. Amen.) i
Také troubení rohy přisuzována moc rozháněti mraky bouřné
zvláštní moc pak připisována troubám pořízeným lastur (cornibus et
cocleis). letech 1728. prý papeže posvěcen. Zažehnávaje kroupy zaklínač
udělá proti mračnům znamení kříže začne:
„Ve jménu Sv. Všichni podrobeni zkoušce vody váhy,
vinnými uznáni upáleni. Kučeři
u Milevska posud obecní pastucha nosí torbě lasturu, opatřenou kovovým
dutým výběžkem troubí ni. Jablůnce tkadlec sváděl kroupy. Takový
muž požívá všeobecné důvěry sám sobě tvrdívá, dokud živ
bude, kroupy toin okolí nepotlukou.) mnoho čarodějů
na smrt upáleno, poněvadž „svojimi diabolskými kunšty celé Uhry
a Sedmohra.
upálena celá řada „čarodejníkov bosorieku; bylt jeden chlapec svému
otci vyprávěl, jistý mladík naučiti chtěl, bouřky krupobití při-
volávati.
Tak kolem 1815. Zaměstnání
jeho dosti nebezpečné.u Takových zaklínačích formulí znám jest počet dosti Četný. zimě
chová sebe starosta obce jako vzácný majetek obecní odevzdává
ji zase svému nástupci. kdy mračna jdou, dostávaje po
snopu obilí.
Když objeví kroupová mračna obzoru, zaklínač odebere potoku
neb řece bředa vzhůru proti proudu zažehnává mraky svádí polí
na hory neb jiné místo pusté. Zaklínám vás, černé mračna,
blesk, hrom bouřku skrze všemohoucnost Otce, skrze všemohoucnost
j atd. bylo Uhrách (Pohlady 1893. Václavek aj.dsko krupobitím holi chceli znivočitu.
V některých krajinách (Bartoš, Moravský lid) posud skoro každé
okolí svého zaklínače mračen, nebo-li svého sváděče krup. Kdyby svém zažehnávání jen slovem
zmýlil, kroupy naň shrkly zatloukly ho. Dr. Otec oznámil věc* vrchnosti, která „toho štebotného fabrikantau
bouřek skřipec vzala něho nejen doznání vlastní viny, nýbrž
také jména ostatních vinníků, mezi nimiž byl sám městský rychtář
se svou ženou, vynutila. Vstoupil
do Bečvy bředl vzhůru kroupy ním Volalo naň mračen: „Vrat
sa, zahyneš, máš nespravedlivá cívku kóšuliu. Nástroj starobylé vzezření nikdo neví, kým odkud
do dědiny byl přinesen. Zíbrt připomíná, vesnicích odlehlých př. jaře vytírá jej
pastýř svěcenou vodou Lid důvěřuje tomuto nástroji nikdo ne-
vymluví, lastura nemá žádné moci posvátné ani kouzelné.-
Téměř všech nevzdělaných národů setkáváme zaklínači
mraků'), již nemalé vážnosti požívají, ano národů vzdělaných od
lehlých horských krajinách podnes provozují své řemeslo. Také Polsko své planetniky chmurniky,
neméně jich žije odlehlých dědinách Valašských (božec, bohoň) Slo
venských, jim nemálo protivenství utrpení bylo přeČkati.
.
V mnohých místech také proti mrakům stříleno hmoždířů děl,
se stejným asi výsledkem.
(Čas. Košile jeho nesmí býti
škrobena nesmí býti ani nitky nespravedlivé jinému ukradené.—29. Jablůnce Vsetína takovému
dobrodinci svému sypávali jako jiným zřízencům obecním. Tkadlec shodil sebe
košuli bředl dále, svedl bouři hory.
') Dle Plinia uměli prý Etruskové blesk sváděti nebe, Numa byl prý zasvěcen
do tohoto tajemství Tullus Hestilius opomenuv nějakou podstatnou čásť zaříkání
byl bleskem zasažen
