Fulgurity Paderbornské prozkoumal Fiedler, pozván jsa ent
zenem. Délky
dosahují často přes trubice
hlavní vybíhají Často trubice pobočné,
jako hlavního silného kořene kořeny
slabší. Zrnka stěn vyčnívající jsou
zaokrouhlena, jakoby byla počala
taviti. 10. Her
mann domníval se, jsou rostliny, jež účinkem pod
zemního žáru květnu červnu vyrůstají.
Fiedler sledoval trubice do
vrstev vodonosnýeh, nichž mizely. Zpravidla rozpadají částky
10—130 dlouhé, písek povrchu
opadá trubky působením větru
obrousí vnitřních stěnách písek
proměněn jest sklo, jež zhusta opa-
1isuje.
Trubky tyto (obr. trubicích
o tenkých stěnách, kde tenounká jen
vrstva písku sklo proměněna, jsou
trhliny řídČí, pobočných větvích pak
jsou vzácností. Africké jsou stejnorodější ostatních,
bezbarvé, průsvitnc, stalaktitům podobné. 11a hoře Teplé
(Topelberg) Slezsku písku zvláštní trubice. sbírkách
Drážďanských ukazován dlouhou dobu fulgurib pode
jménem: „Osteocolla maslensis vitrificata Hermannův
objev zapomenut, 1805. Mnohé vydobyl země, jiné posbíral ísk patrně úlomky
trubic větrem odkrytých.) podobné, jen nejsou kulaté,
nýbrž hranaté. /
Hlavní část jedné trubic jím vyko
paných skládala 337 dílů, od- Obraz 10.
. Uhodí-li blesk silné vrstvy písku obsahující křemen,
vznikají zvláštní útvary, jež bleškovci Čili fulgurity zoveme. Trubice stěnách tlustých bý
vají drsného zevnějšku, mají příčné
trhliny, tak země vydobyty roz
padají Částky !/? několik
decimetrů dlouhé, jež těsně sobě při
léhají.—
Fulguritif. Jednu
jal vykopávati, kopal podél asi hluboko,
až přišel pramen tamější krajině objeví trubice
zmíněné často tím nad půdou, vítr okolní písek
odfouká. hospodářem Hentzenem
v písčité rovině Paderbornské „Senneu zvané znovu
objeveny.
Pastor Hermann nalezl roku 1706. Hentzen mínil, vznikají bleskem Trubice
tyto nalezeny později také Vestfálsku, východním
Prusku, Cumberlandu, MalaČky Uhrách na
pokraji Sahary. Trhliny zajisté vznikly ochla
zením tlusté hmoty skelné. Barva jest různá dle složení
písku. Trubice Ční pak jako koraly nad zemí. Tež Prášili i
obraz nalezeny útvary (obr 9.) jdou někdy
téměř svisle, jindy směrem šikmým do
země, ony bývají dle Fiedlera zpravidla
na povrchu hladké, tyto drsné
