Vyprávěly jsme věc domácím, však
nám nechtěli věřiti, Mařenka dosvědčila, viděla totéž hrůzou jata
odskočila oknau. znovu zamračilo mračna vyskočila červená koule, jež
kmitavě mračny letěla, pak svisle dolů sjela vysokém topolu, jenž
stál chýže pokryté slámou. jasné
oblohy Vegesacku Brém udeřil skupiny továrních stavení. Přečetl jsem proto několik případů Araga, načež
doznala, úkaz právě vypsaný všem shodoval popisem Aragovým. Pravil jsem své choti, viděla velmi vzácný
druh blesku; výraz jejího obličeje mně zřetelněji, než slova, dosvědčil,
že mně nevěří. topolu přeskočila oknu, prorazila
vedle rámce kulatý otvor jako veliké jablko vlítla světnice, které
byla žena Kadlíkova malým dítkem.
Ve světnici zůstal dým zápach jako střelném prachu.ním konci chalup}7 ležící.
drátu Sněžky vedeného ohnivou kouli, jež kamenného prahu dveří
zmizela. Ulrichs podává zprávu blesku, jenž května 1861. Přikvapila silná bouře, pojednou
Mařenka celá polekaná odskočila výkřikem okna, svou matkou
pak rychle běžela oknu viděly jsme směrem Horní Veselské ulici
(ve Ždáře) náměstí nepatrné vzdálenosti země pohybovati se
tmavoČervenou, ohnivou kouli něco menší než dětská hlava; koule
zmizela, aniž způsobila jaké škody. doby, jsem věcí blíže zabývati
počal, tázáváin občas lidí jiných krajin pocházejících, nepamatují-li se
na nějaké zvlášť pozoruhodné údery blesku, aniž bych však blescích
kulatých zmiňoval. Oupě sdělil proť. světnici
bylo ihned cítiti chlad (zajisté následkem úlekuj.
Dle vypravování učitele Prachaře druhé hodině odpol. 1865
nad Hošticemi Zdounek stáhla bouře počaly padati kroupy. Uslyševši třeskot vzhlédla žena
ta uzřela kroužiti právě nad hlavou dítěte kouli červenou, velikou jako
jablko, barva měnila jako při mydlinových bublinách. Velikost koule obě ženy, jež dvěma dítkami
v kuchyni dlely, sotva přehnaně udaly, neboť holčička byla otázala :
„Maminko, viděla’s, zdali zlatý muž měl také nohyuV
Správce telegrafu Grumbach Vel. Topol, po
kterém koule sjela jenž stál vedle střechy, shořel celý. Náhle vyděsila nás prudká
rána, oheň kanceláři jen tak lítal. své choti jsem podobnou otázkou obrátil
a byl jsem nemálo překvapen odpovědí její, již tuto sděluji: „Jednoho
dne, chodila jsem tuším poslední rok školy (tedy asi 1884), seděla
u nás při okně Mařenka Pluhařova. Když
bouře přešla, vyšli lidé pole, prohlédli škodu kroupami způso
benou. vedení Marschendorfu byl
přepálen. Telegr.
H.
apparát poškozen nebyl, pouze drát telegr. Reimann-
ovi Hirsehberku: „Odpoledne dne července 1886 nebylo bouři
ani stopy, pročež jsem spojení nepřerušil.
Blesk sjel hromosvodu velkého komína, přerazil vzdálenosti 4*5—5 m
od země svodnou tyč vjel budovy tovární. krátko dostavili úřadovny
dva cizinci, bydlící naproti poště, vyprávěli nám, viděli podél telegr. Zde rozdělil dví,
. úřadovně Krummhubelské vznikla podobná rána. Koule polétavši po
světnici týmž otvorem skle opět vylétla zapálila slaměnou střechu. Též dělníci protějšího domu pracující byli viděli.
Když jsem 1881 jako student meškal Štýrsku, vykládala jedna
dělnice domácí paní, při bouři, jež před několika dny okolí
Trofaje (nevím, je-li místo správně psáno) poblíž Lubna řádila, objevila
se pojednou ohnivá koule, jež vybuchla značnou škodu způsobila :
bližších okolností jsem bohužel nevyšetřil, jelikož mně bylo příštího dne
odejeti vůbec věci víry nepřikládal, nebylť jsem před tím nikdy
o něčem podobném slyšel
