Náhle vyděsila nás prudká
rána, oheň kanceláři jen tak lítal. Koule polétavši po
světnici týmž otvorem skle opět vylétla zapálila slaměnou střechu.
drátu Sněžky vedeného ohnivou kouli, jež kamenného prahu dveří
zmizela. Reimann-
ovi Hirsehberku: „Odpoledne dne července 1886 nebylo bouři
ani stopy, pročež jsem spojení nepřerušil. Velikost koule obě ženy, jež dvěma dítkami
v kuchyni dlely, sotva přehnaně udaly, neboť holčička byla otázala :
„Maminko, viděla’s, zdali zlatý muž měl také nohyuV
Správce telegrafu Grumbach Vel.
apparát poškozen nebyl, pouze drát telegr. Pravil jsem své choti, viděla velmi vzácný
druh blesku; výraz jejího obličeje mně zřetelněji, než slova, dosvědčil,
že mně nevěří. Oupě sdělil proť. své choti jsem podobnou otázkou obrátil
a byl jsem nemálo překvapen odpovědí její, již tuto sděluji: „Jednoho
dne, chodila jsem tuším poslední rok školy (tedy asi 1884), seděla
u nás při okně Mařenka Pluhařova. Topol, po
kterém koule sjela jenž stál vedle střechy, shořel celý.
H. topolu přeskočila oknu, prorazila
vedle rámce kulatý otvor jako veliké jablko vlítla světnice, které
byla žena Kadlíkova malým dítkem. 1865
nad Hošticemi Zdounek stáhla bouře počaly padati kroupy.
Dle vypravování učitele Prachaře druhé hodině odpol.
Blesk sjel hromosvodu velkého komína, přerazil vzdálenosti 4*5—5 m
od země svodnou tyč vjel budovy tovární. Telegr. jasné
oblohy Vegesacku Brém udeřil skupiny továrních stavení.ním konci chalup}7 ležící. Též dělníci protějšího domu pracující byli viděli.
Ve světnici zůstal dým zápach jako střelném prachu. krátko dostavili úřadovny
dva cizinci, bydlící naproti poště, vyprávěli nám, viděli podél telegr. vedení Marschendorfu byl
přepálen. znovu zamračilo mračna vyskočila červená koule, jež
kmitavě mračny letěla, pak svisle dolů sjela vysokém topolu, jenž
stál chýže pokryté slámou. Zde rozdělil dví,
. doby, jsem věcí blíže zabývati
počal, tázáváin občas lidí jiných krajin pocházejících, nepamatují-li se
na nějaké zvlášť pozoruhodné údery blesku, aniž bych však blescích
kulatých zmiňoval. Přikvapila silná bouře, pojednou
Mařenka celá polekaná odskočila výkřikem okna, svou matkou
pak rychle běžela oknu viděly jsme směrem Horní Veselské ulici
(ve Ždáře) náměstí nepatrné vzdálenosti země pohybovati se
tmavoČervenou, ohnivou kouli něco menší než dětská hlava; koule
zmizela, aniž způsobila jaké škody. Vyprávěly jsme věc domácím, však
nám nechtěli věřiti, Mařenka dosvědčila, viděla totéž hrůzou jata
odskočila oknau. Uslyševši třeskot vzhlédla žena
ta uzřela kroužiti právě nad hlavou dítěte kouli červenou, velikou jako
jablko, barva měnila jako při mydlinových bublinách. Ulrichs podává zprávu blesku, jenž května 1861. Když
bouře přešla, vyšli lidé pole, prohlédli škodu kroupami způso
benou. Přečetl jsem proto několik případů Araga, načež
doznala, úkaz právě vypsaný všem shodoval popisem Aragovým.
Když jsem 1881 jako student meškal Štýrsku, vykládala jedna
dělnice domácí paní, při bouři, jež před několika dny okolí
Trofaje (nevím, je-li místo správně psáno) poblíž Lubna řádila, objevila
se pojednou ohnivá koule, jež vybuchla značnou škodu způsobila :
bližších okolností jsem bohužel nevyšetřil, jelikož mně bylo příštího dne
odejeti vůbec věci víry nepřikládal, nebylť jsem před tím nikdy
o něčem podobném slyšel. úřadovně Krummhubelské vznikla podobná rána. světnici
bylo ihned cítiti chlad (zajisté následkem úlekuj
