Topol, po
kterém koule sjela jenž stál vedle střechy, shořel celý. Telegr. vedení Marschendorfu byl
přepálen.ním konci chalup}7 ležící. Reimann-
ovi Hirsehberku: „Odpoledne dne července 1886 nebylo bouři
ani stopy, pročež jsem spojení nepřerušil. světnici
bylo ihned cítiti chlad (zajisté následkem úlekuj.
Když jsem 1881 jako student meškal Štýrsku, vykládala jedna
dělnice domácí paní, při bouři, jež před několika dny okolí
Trofaje (nevím, je-li místo správně psáno) poblíž Lubna řádila, objevila
se pojednou ohnivá koule, jež vybuchla značnou škodu způsobila :
bližších okolností jsem bohužel nevyšetřil, jelikož mně bylo příštího dne
odejeti vůbec věci víry nepřikládal, nebylť jsem před tím nikdy
o něčem podobném slyšel.
drátu Sněžky vedeného ohnivou kouli, jež kamenného prahu dveří
zmizela. doby, jsem věcí blíže zabývati
počal, tázáváin občas lidí jiných krajin pocházejících, nepamatují-li se
na nějaké zvlášť pozoruhodné údery blesku, aniž bych však blescích
kulatých zmiňoval. úřadovně Krummhubelské vznikla podobná rána. Přikvapila silná bouře, pojednou
Mařenka celá polekaná odskočila výkřikem okna, svou matkou
pak rychle běžela oknu viděly jsme směrem Horní Veselské ulici
(ve Ždáře) náměstí nepatrné vzdálenosti země pohybovati se
tmavoČervenou, ohnivou kouli něco menší než dětská hlava; koule
zmizela, aniž způsobila jaké škody. Přečetl jsem proto několik případů Araga, načež
doznala, úkaz právě vypsaný všem shodoval popisem Aragovým. Velikost koule obě ženy, jež dvěma dítkami
v kuchyni dlely, sotva přehnaně udaly, neboť holčička byla otázala :
„Maminko, viděla’s, zdali zlatý muž měl také nohyuV
Správce telegrafu Grumbach Vel. Též dělníci protějšího domu pracující byli viděli. Vyprávěly jsme věc domácím, však
nám nechtěli věřiti, Mařenka dosvědčila, viděla totéž hrůzou jata
odskočila oknau. krátko dostavili úřadovny
dva cizinci, bydlící naproti poště, vyprávěli nám, viděli podél telegr. Když
bouře přešla, vyšli lidé pole, prohlédli škodu kroupami způso
benou. jasné
oblohy Vegesacku Brém udeřil skupiny továrních stavení. Náhle vyděsila nás prudká
rána, oheň kanceláři jen tak lítal. 1865
nad Hošticemi Zdounek stáhla bouře počaly padati kroupy.
Ve světnici zůstal dým zápach jako střelném prachu. své choti jsem podobnou otázkou obrátil
a byl jsem nemálo překvapen odpovědí její, již tuto sděluji: „Jednoho
dne, chodila jsem tuším poslední rok školy (tedy asi 1884), seděla
u nás při okně Mařenka Pluhařova.
apparát poškozen nebyl, pouze drát telegr.
H. Pravil jsem své choti, viděla velmi vzácný
druh blesku; výraz jejího obličeje mně zřetelněji, než slova, dosvědčil,
že mně nevěří. Oupě sdělil proť. znovu zamračilo mračna vyskočila červená koule, jež
kmitavě mračny letěla, pak svisle dolů sjela vysokém topolu, jenž
stál chýže pokryté slámou. topolu přeskočila oknu, prorazila
vedle rámce kulatý otvor jako veliké jablko vlítla světnice, které
byla žena Kadlíkova malým dítkem. Koule polétavši po
světnici týmž otvorem skle opět vylétla zapálila slaměnou střechu. Uslyševši třeskot vzhlédla žena
ta uzřela kroužiti právě nad hlavou dítěte kouli červenou, velikou jako
jablko, barva měnila jako při mydlinových bublinách.
Blesk sjel hromosvodu velkého komína, přerazil vzdálenosti 4*5—5 m
od země svodnou tyč vjel budovy tovární. Zde rozdělil dví,
. Ulrichs podává zprávu blesku, jenž května 1861.
Dle vypravování učitele Prachaře druhé hodině odpol
