O bouřích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Jindřich Slovák v Kroměříži Autor: Jaroslav Simonides

Strana 37 z 77

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Též dělníci protějšího domu pracující byli viděli. topolu přeskočila oknu, prorazila vedle rámce kulatý otvor jako veliké jablko vlítla světnice, které byla žena Kadlíkova malým dítkem. své choti jsem podobnou otázkou obrátil a byl jsem nemálo překvapen odpovědí její, již tuto sděluji: „Jednoho dne, chodila jsem tuším poslední rok školy (tedy asi 1884), seděla u nás při okně Mařenka Pluhařova. apparát poškozen nebyl, pouze drát telegr. Když jsem 1881 jako student meškal Štýrsku, vykládala jedna dělnice domácí paní, při bouři, jež před několika dny okolí Trofaje (nevím, je-li místo správně psáno) poblíž Lubna řádila, objevila se pojednou ohnivá koule, jež vybuchla značnou škodu způsobila : bližších okolností jsem bohužel nevyšetřil, jelikož mně bylo příštího dne odejeti vůbec věci víry nepřikládal, nebylť jsem před tím nikdy o něčem podobném slyšel. doby, jsem věcí blíže zabývati počal, tázáváin občas lidí jiných krajin pocházejících, nepamatují-li se na nějaké zvlášť pozoruhodné údery blesku, aniž bych však blescích kulatých zmiňoval. Vyprávěly jsme věc domácím, však nám nechtěli věřiti, Mařenka dosvědčila, viděla totéž hrůzou jata odskočila oknau. úřadovně Krummhubelské vznikla podobná rána. Ulrichs podává zprávu blesku, jenž května 1861. Reimann- ovi Hirsehberku: „Odpoledne dne července 1886 nebylo bouři ani stopy, pročež jsem spojení nepřerušil. Náhle vyděsila nás prudká rána, oheň kanceláři jen tak lítal. Pravil jsem své choti, viděla velmi vzácný druh blesku; výraz jejího obličeje mně zřetelněji, než slova, dosvědčil, že mně nevěří.ním konci chalup}7 ležící. znovu zamračilo mračna vyskočila červená koule, jež kmitavě mračny letěla, pak svisle dolů sjela vysokém topolu, jenž stál chýže pokryté slámou. Telegr. Přikvapila silná bouře, pojednou Mařenka celá polekaná odskočila výkřikem okna, svou matkou pak rychle běžela oknu viděly jsme směrem Horní Veselské ulici (ve Ždáře) náměstí nepatrné vzdálenosti země pohybovati se tmavoČervenou, ohnivou kouli něco menší než dětská hlava; koule zmizela, aniž způsobila jaké škody. H. jasné oblohy Vegesacku Brém udeřil skupiny továrních stavení. Uslyševši třeskot vzhlédla žena ta uzřela kroužiti právě nad hlavou dítěte kouli červenou, velikou jako jablko, barva měnila jako při mydlinových bublinách. Zde rozdělil dví, . Velikost koule obě ženy, jež dvěma dítkami v kuchyni dlely, sotva přehnaně udaly, neboť holčička byla otázala : „Maminko, viděla’s, zdali zlatý muž měl také nohyuV Správce telegrafu Grumbach Vel. Koule polétavši po světnici týmž otvorem skle opět vylétla zapálila slaměnou střechu. 1865 nad Hošticemi Zdounek stáhla bouře počaly padati kroupy. Ve světnici zůstal dým zápach jako střelném prachu. Oupě sdělil proť. Přečetl jsem proto několik případů Araga, načež doznala, úkaz právě vypsaný všem shodoval popisem Aragovým. drátu Sněžky vedeného ohnivou kouli, jež kamenného prahu dveří zmizela. Když bouře přešla, vyšli lidé pole, prohlédli škodu kroupami způso­ benou. světnici bylo ihned cítiti chlad (zajisté následkem úlekuj. krátko dostavili úřadovny dva cizinci, bydlící naproti poště, vyprávěli nám, viděli podél telegr. vedení Marschendorfu byl přepálen. Dle vypravování učitele Prachaře druhé hodině odpol. Topol, po kterém koule sjela jenž stál vedle střechy, shořel celý. Blesk sjel hromosvodu velkého komína, přerazil vzdálenosti 4*5—5 m od země svodnou tyč vjel budovy tovární