Publikace se zabývá možnostmi nekonvenčního využití zdrojů energie, a to využitím energie sluneční, energie vodní a moderními způsoby využití energie větru, dále energie geotermální, energie z Vesmíru, energie moře, energie termonukleární a způsoby přímé přeměny energie. Ukazuje způsoby exploatace druhotných zdrojů energie, kterými jsou odpadní suroviny, odpadní plyny, odpadní teplo. Text je doplněn tabulkovými přehledy a ilustracemi. Určeno nejširšímu okruhu čtenářů.
Uvažujeme-li plochu která kolmá proudu vzduchu, proudí každou se
kundu objem vzduchu
F Fv.
Při přesném výpočtu počítá hodnotami skutečně naměřenými.
Větrná kola snižují rychlost vzdušného proudu &na přeměňují tak části
kinetické energie vzdušného proudu energii mechanickou.
S ohledem tvorbu vírů, tření vzduchu mechanicky podmíněné ztráty při
přeměně energie může být výkon ose jen nižší než etz. Další snížení ose
.Fyzikálně technické základy využití energie větru
Kinetická energie (E) pohybující hmoty (m)
E \
což platí pro pohybující vzduch.
Výkon ideálního větrného kola:
Pteoret 0,5g (fl2—P2za) 0,5 (»+»za) F.
Největší výkon větrného kola:
P Betz ~27~ *
Betz dokázal roce 1926 základní větu platnou pro využití větrné energie: Ne-
ztrátová ideální větrná elektrárna může přeměnit maximálně 16/27 energie vzdušného
proudu energii mechanickou.
Proudí-li vzduch objemu hustotě hmota
m V
a jeho kinetická energie
E v*.
Výkon vzdušného proudu bude tedy
P qv^F.
Hustota vzduchuje závislá mimo jiné tlaku vzduchu, výšce teplotě. při zpomalení rychlosti třetinu.
Rozdíl kinetické energie 0,5 0,5 í>2za přijímán turbínou.
Největší výkon při oza 1/3 tj. Zvolí
se pro tlak 101,3 kPa, 1,2 při mořské hledině teplotě vzduchu °C.
Efektivní část vzdušného proudu proudí větrným kolem střední rychlosti:
P kola
