Publikace se zabývá možnostmi nekonvenčního využití zdrojů energie, a to využitím energie sluneční, energie vodní a moderními způsoby využití energie větru, dále energie geotermální, energie z Vesmíru, energie moře, energie termonukleární a způsoby přímé přeměny energie. Ukazuje způsoby exploatace druhotných zdrojů energie, kterými jsou odpadní suroviny, odpadní plyny, odpadní teplo. Text je doplněn tabulkovými přehledy a ilustracemi. Určeno nejširšímu okruhu čtenářů.
Další nevýhodou tohoto postupu zhoršení para-
zitologického stavu půdy návrat poměrně značného množství semen plevele
na pole. Při tomto postupu vzniká
jako vedlejší produkt bioplyn, který využíván jednak při zpracování mezipro
duktu jednak volně dispozici pro další využití při výrobě potřebného tepla.
Ze složení kejdy patrné, tento ateriál vyznačuje vysokým obsahem
vody nežádoucí fyzikálně chemické hygienicko-veterinární vlastnosti. Produkce bioplynu zhruba 500 lkg organické sušiny. Všechny negativní vlastnosti dosavadního využívání tekuté kejdy vedou
ke snahám její zpracování jiným vhodným způsobem. Obvyklá denní produkce kejdy
je ustájeného vepře. Hlavním producentem kejdy jsou velkokapacitní vepří
ny. Krom toho obsahuje polydisperzní systém organických látek, který pří
190
. Vzniklý bioplyn toto složení:
m ethan %
oxid uhličitý %
dusík, sirovodík,
vodní pára apod. Složení kejdy pohybuje těchto hodnotách;
obsah vody %
obsah sušiny %
složení sušiny:
organické látky %
celkový dusík g-1 surové kejdy
celkový fosfor kg-1 surové kejdy
Obsah sušiny může kolísat pom ěrně malých mezích podle spotřeby vody,
vzájemný poměr složek kejdy podstatě nemění.
V současné době likviduje rozvozem surové kejdy pole, což projevuje
negativně kvalitě podzemních vod, zejména tehdy, je-li značné množství kejdy
vyváženo omezené oblasti. rga
nické dusíkaté kátky při vyhnívání mineralizují přecházejí roztoku, který
pak obsahuje kolem amonných solí kyseliny fosforečné uhličité roz
toku.
Podstata zpracování tkví anaerobním vyhnívání tekutého hnoje, němž asi
tři čtvrtiny přem ěňují bioplyn jedna čtvrtina vysokomolekulárni hum uso
vé látky.
Bioplyn naopak vzniká zpracováním tekutého hnoje (kejdy) nebo zpracováním
slamnatého hnoje (mrvy).
Proto bylo již před několika desítkami let navrženo anaerobní vyhnívání kejdy,
doplněné zpracováním tekuté fáze finální produkty.
Při tomto postupu tekutý hnůj zhodnocen kvalitní hnojivo bioplyn. %
Výhřevnost bioplynu pohybuje rozmezí -3, jde tedy plyn
vysoce kalorický. Již ověřovalo zpracová
ní kejdy klasickým způsobem odpadních vod, avšak bez žádoucího výsledku, pro
tože fosfor dusík zůstal vyčištění kapalině konečná odpadní voda nebyla
rovněž dostatečně vyčištěna (obsahovala dusíkaté rezistentní látky).(kalový plyn vzniká vyhnívacích nádržích městských čistíren odpadních vod).
Využívá převážně přímo čistírně hlediska produkce nemá pro užití mimo
čistírnu podstatný význam
