Publikace se zabývá možnostmi nekonvenčního využití zdrojů energie, a to využitím energie sluneční, energie vodní a moderními způsoby využití energie větru, dále energie geotermální, energie z Vesmíru, energie moře, energie termonukleární a způsoby přímé přeměny energie. Ukazuje způsoby exploatace druhotných zdrojů energie, kterými jsou odpadní suroviny, odpadní plyny, odpadní teplo. Text je doplněn tabulkovými přehledy a ilustracemi. Určeno nejširšímu okruhu čtenářů.
Celkové uspořádání magnetosféry vidíme obr. km,
tj. dráhu Měsíce. Takto magnetosféra trvale zásobována nabi
tými částicemi Slunce, které zaplňují jako velmi řídký ionizovaný plyn, který
je základem plazmy.
Dnes ionizované plyny Vesmíru nazýváme plazmou, víme, jak vznikají jak
by mohly být energeticky využity.
M ichael Faraday šel svých smělých myšlenkách ještě dále. Prostoru, němž působí zemský magnetismus, říkáme
magnetosféra. 110, něhož patrný vliv
slunečního větru její tvar.
M agnetické siločáry sahají straně převrácené Slunci vzdálenosti asi
100 000 straně odvrácené Slunce vzdálenosti přes 0,5 mil. 1838 vyslovil
základní myšlenku konstrukce „přírodního“ magnetohydrodynamického generáto
ru pro přím výrobu elektrické energie, tj. ra
diačních pásů, které značí podle jejich objevitele též van Allenovy pásy. bez turbín generátorů. vlivem zvýšené sluneční čin
nosti, dochází stlačení magnetických siločar změně směru velikosti mag-
metického pole.
V 1821 uvažoval anglický fyzik chemik ichael Faraday (1791 1867)
zcela opačně, to, zda možné pomocí agnetů vyrábět vodičích elektrický
proud.Tyto nevýhody pozemských slunečních elektráren budeme pociťovat zvláště
v době energetických špiček, které jsou největší ranních večerních hodinách.
Výhodou geostacionárních elektráren bude jejich nem ěnná poloha výšce
35 810 km, dále trvalé spojení sjednou přijímací stanicí Zemi jejich konstant
ní výkon celých provozu. Řídký ionizovaný plyn tvoří magne-
tosféře oblasti plazmosféry její velmi rychlé částice jsou soustředěny tzv. Zemi zaznamenávají citlivé přístroje (magnetometry) po
ruchy různého typu, intenzity trvání, kterým říkáme magnetické bouře.
Na svou dobu však byly myšlenky příliš odvážné tehdejšími technickými
prostředky neproveditelné.
Impulsívnější část slunečního záření proniká magnetosféry jejím agne
tickými siločárami zachycována. oblasti mezi zemskými poloměry směrem Slun
ci vzniká přechodová neuspořádaná oblast.
147
.
P u
Jak známo, již 1820 objevil dánský fyzik Hans Christian Oersterd (1777
až 1851) magnetické účinky elektrického proudu, tedy elektromagnetismus.
Při nepravidelných nárazech slunečního větru, tj. Vyslovil rovněž myšlenku využít pohyb ioni
zovaných plynů Vesmíru magnetickém poli Země, přímé výrobě elektrické
ho proudu. Jím objevený indukční zákon vedl později konstrukci dynam elektro
motorů.
Svou teorii chtěl aplikovat pohyb proudů slaných mořských vod, přílivů
a odlivů, magnetickém poli Země.
J e
Země podstatě velkým magnetem její blízké vzdálené okolí vyplněno
magnetickými siločárami
