Publikace se zabývá možnostmi nekonvenčního využití zdrojů energie, a to využitím energie sluneční, energie vodní a moderními způsoby využití energie větru, dále energie geotermální, energie z Vesmíru, energie moře, energie termonukleární a způsoby přímé přeměny energie. Ukazuje způsoby exploatace druhotných zdrojů energie, kterými jsou odpadní suroviny, odpadní plyny, odpadní teplo. Text je doplněn tabulkovými přehledy a ilustracemi. Určeno nejširšímu okruhu čtenářů.
Konstrukce byly vyneseny kosmu
po částech tam svařovaly slunečními svařovacími aparáty sovětské výroby, nimiž
byla již provedena kosmu řada pokusů. Oba_druhy kosmic
kých stanicjay^měly létat Vesmírem asi 100 let každých let obnovoval
povrch jejich^odrazových polí. Protože slu
neční záření stálé, tlak fotonů neustává určitém čase může „sluneční pla
chetnice“ dosáhnout závratných rychlostí. První měl čtvercovou plachtu velikosti 800 800 velmi
tenké fólie pokryté aluminiem. Turk-
méniij východnímjDobřeží Kaspického moře, jižním Španělsku, Arizoně ne
bo Mexiku.
Turkmenská sluneční elektrárna mohla zásobovat elektrickou energií vý
chodní Evropu, španělská elektrárna celou západní Evropu, arizonská nebo mexic
ká elektrárna severoamerickou elektrizační soustavu.
V kosmickém prostoru blíže Slunci tlakové hodnoty narůstají.
lidí. Energií by
bylo možno napájet leticí letadla plující lodi.osvětlováním plochy 100 tis. signalizační přístroj používaný geology.
Biosolety měly dvojnásobnou plochu energosoletu.
Podle sovětských návrhů bylo možno smontovat výši 900 nad Zemí obrov
ský panel slunečních baterií.
Druhý typ byl navržen Pasadeně Kalifornii. Celkový výkon elektrárny byl asi 5000 MW.
Energosolety mohly sloužit pozemním slunečním elektrárnám např. Zrcadlově hladká plocha odrazila maximální množství
slunečního záření kabinou hmotnosti 820 bez paliva motoru dosahovala velké
rychlosti meziplanetárním prostoru.
Odborníci amerického střediska NASA uvažují dvou typech takových kosmických
dopravních prostředků.
Plachty otáčely kolem osy jednou 200 Gigantická plachta musí kosmu ve
výšce asi 100 000 automaticky rozvinout zůstat dokonale napjatá.
R e
Tlak slunečního záření zemi téměř nepozorovatelný. jedné strany připomíná vrtulník,
z druhé heliotrop, tj.
Vyrobenou elektrickou energii zvláštní generátor měnil svazek mikrovln, vysíla
ných podobě neviditelných paprsků přijímací anténu Zemi tento přenos již
technicky vyřešen. Družice elektrárnou setrvávala jednom místě otá
čela současně Zemí. t. Celková hmotnost elektrárny byla asi tis.
uhlí, ropy zemního plynu, jakož jaderných paliv. Přijímací sběrná plocha elektráren musela rozlohu 1000 2. Křídla se
slunečními bateriemi byla dlouhá asi km. Elektrickou energii bylo možno vysílat
z vesmíru menších přijímacích antén továren, měst snad vesnic. km2.
Američtí vědci plánují umístění první sluneční plachetnice vesmíru konce 1990,
později být vyslána podobná sonda blízkosti Halleyovy komety. Rychlost těchto ra
ket dosahovala asi 200 000 -1.
Všechny tyto nové pokusy využitím intenzity slunečního záření mají napom á
hat řešení ochrany ovzduší úsporám základních energetických surovin, tj. 2moří by^bylo možnéjzajistit obživu pro 180 mil. mít dvanáct plachet
v podobě pásů dlouhých přes širokých celkovou plochou přes 600 tis.
144
. Kdyby bylo třeba
dosáhnout hodnoty kg, což prům ěrná hmotnost jednoho člověka, musela by
m odrazová plocha rozlohu 2.
Vysílací přijímací antény mohly být mnohem menší, kdyby použilo
k přenosu energie laserových paprsků
