Publikace se zabývá možnostmi nekonvenčního využití zdrojů energie, a to využitím energie sluneční, energie vodní a moderními způsoby využití energie větru, dále energie geotermální, energie z Vesmíru, energie moře, energie termonukleární a způsoby přímé přeměny energie. Ukazuje způsoby exploatace druhotných zdrojů energie, kterými jsou odpadní suroviny, odpadní plyny, odpadní teplo. Text je doplněn tabulkovými přehledy a ilustracemi. Určeno nejširšímu okruhu čtenářů.
Odborníci amerického střediska NASA uvažují dvou typech takových kosmických
dopravních prostředků. Turk-
méniij východnímjDobřeží Kaspického moře, jižním Španělsku, Arizoně ne
bo Mexiku. Přijímací sběrná plocha elektráren musela rozlohu 1000 2. První měl čtvercovou plachtu velikosti 800 800 velmi
tenké fólie pokryté aluminiem.
Podle sovětských návrhů bylo možno smontovat výši 900 nad Zemí obrov
ský panel slunečních baterií. km2.
lidí. Rychlost těchto ra
ket dosahovala asi 200 000 -1.
Vyrobenou elektrickou energii zvláštní generátor měnil svazek mikrovln, vysíla
ných podobě neviditelných paprsků přijímací anténu Zemi tento přenos již
technicky vyřešen.
Plachty otáčely kolem osy jednou 200 Gigantická plachta musí kosmu ve
výšce asi 100 000 automaticky rozvinout zůstat dokonale napjatá.
Biosolety měly dvojnásobnou plochu energosoletu. t. jedné strany připomíná vrtulník,
z druhé heliotrop, tj.
uhlí, ropy zemního plynu, jakož jaderných paliv. Energií by
bylo možno napájet leticí letadla plující lodi.osvětlováním plochy 100 tis.
V kosmickém prostoru blíže Slunci tlakové hodnoty narůstají.
Druhý typ byl navržen Pasadeně Kalifornii. Elektrickou energii bylo možno vysílat
z vesmíru menších přijímacích antén továren, měst snad vesnic. Družice elektrárnou setrvávala jednom místě otá
čela současně Zemí. Konstrukce byly vyneseny kosmu
po částech tam svařovaly slunečními svařovacími aparáty sovětské výroby, nimiž
byla již provedena kosmu řada pokusů. Zrcadlově hladká plocha odrazila maximální množství
slunečního záření kabinou hmotnosti 820 bez paliva motoru dosahovala velké
rychlosti meziplanetárním prostoru. Protože slu
neční záření stálé, tlak fotonů neustává určitém čase může „sluneční pla
chetnice“ dosáhnout závratných rychlostí.
Američtí vědci plánují umístění první sluneční plachetnice vesmíru konce 1990,
později být vyslána podobná sonda blízkosti Halleyovy komety.
Energosolety mohly sloužit pozemním slunečním elektrárnám např.
Vysílací přijímací antény mohly být mnohem menší, kdyby použilo
k přenosu energie laserových paprsků. Kdyby bylo třeba
dosáhnout hodnoty kg, což prům ěrná hmotnost jednoho člověka, musela by
m odrazová plocha rozlohu 2.
R e
Tlak slunečního záření zemi téměř nepozorovatelný. Oba_druhy kosmic
kých stanicjay^měly létat Vesmírem asi 100 let každých let obnovoval
povrch jejich^odrazových polí. Celkový výkon elektrárny byl asi 5000 MW. 2moří by^bylo možnéjzajistit obživu pro 180 mil.
Turkmenská sluneční elektrárna mohla zásobovat elektrickou energií vý
chodní Evropu, španělská elektrárna celou západní Evropu, arizonská nebo mexic
ká elektrárna severoamerickou elektrizační soustavu.
144
. Celková hmotnost elektrárny byla asi tis. signalizační přístroj používaný geology. Křídla se
slunečními bateriemi byla dlouhá asi km. mít dvanáct plachet
v podobě pásů dlouhých přes širokých celkovou plochou přes 600 tis.
Všechny tyto nové pokusy využitím intenzity slunečního záření mají napom á
hat řešení ochrany ovzduší úsporám základních energetických surovin, tj
