Kniha vysvětluje principy nekonvenčních zdrojů elektrické energie, jako jsou magnetohydrodynamické, termoelektrické, termoemisní, fotoelektrické a jiné generátory, palivové články apod. Přitom jsou uvedeny také možnosti použití těchto zdrojů v praxi s popisem některých skutečných zařízení. Kniha je určena širokému okruhu techniků a inženýrů, kteří se zajímají o nové zdroje elektrické energie. Přeloženo z polského originálu Zdzislaw Celinski: Nowe metody wytwarzania energii elektrycznej, vydaného nakladatelstvím Wydawnictwa Naukowo-Techniczne ve Varšavé v roce 1977.
obou případech nevytvoří roz
hraní tří fází nevzniká intenzívní elektrochemická reakce. Póry příliš velkým průřezem zůstanou vy
plněné plynem.
Existuje mnoho dalších typů elektrod, které liší více méně od
popsané typické elektrody pro vodíko-kyslíkový článek. Rozhraní plyn —
elektrolyt nastaví hranici obou vrstev.3.
Ve vývoji palivových článků výzkumné úsilí zaměřeno využití
laciných přírodních paliv, jako kamenné uhlí nebo ropné produkty.
Hlavní překážkou využití uhlí jeho velká chemická pasivita. Plyn může pronikat celou elektrodou podobě bublinek
do elektrolytu, což znamená ztrátu paliva (popř.
145
.
5. 83). některých
článků lze tomu účelu použít vzduch. vymezené
oblasti, kde jsou zrna pokryta tenkou vrstvou elektrolytu (obr.
Jako palivo může sloužit široká paleta materiálů (tab. řádu desítek mikrometrů) umístí na
stranu plynu, vrstva drobnými póry (např.oblast neaktivní, obsahující elektrolyt;
b) oblast III, rovněž neaktivní, póry zaplněnými plynem;
c) oblast II, aktivní, které dochází styku plynu elektrolytem. Pro správné nastavení rozhraní hraje důležitou
roli průřez pórů elektrodě. Aktivní látky
Palivové články vyžadují stálé dodávání dvou složek elektro
chemické reakce paliva okysličovadla.
K nejintenzívnejší reakci dochází styku tří fází: plynné (palivo, okysli
čovadlo), kapalné (elektrolyt) pevné (zrna elektrod), tj.
Z tohoto důvodu snaha zmenšovat tloušťku elektrod úkor širokých
neaktivních zón.
Dobrá činnost elektrody závisí velké míře správném nastavení
zóny styku kapaliny plynem uvnitř, elektrody. Rozhraní nastaví
v takové poloze, které nastane rovnováha mezi silami tlaku plynu
a silami působícími opačně, které mají původ kapilaritě hydrosta
tickém tlaku elektrolytu. řádu jednotek mikrometrů
nebo |xm) umístí stranu elektrolytu. Vhodnou
volbou tlaku plynu rozměrů pórů lze řídit nastavení rozhraní.
Spalování takových paliv palivových článcích podstatně zvýšilo
efektivnost jejich využití. Aby se
zvětšila intenzita reakce, nutné zvýšit teplotu asi 1000 °C, což sou
časně vyvolá množství nových, těžko řešitelných problémů.
Vrstva většími póry (např.2. 14). Póry
s příliš malým průřezem zůstanou zalité elektrolytem, který může prosa
kovat elektrodou stranu plynu. okysličovadla). Účinnější
způsob stabilizace rozhraní daném místě elektrodě spočívá kon
strukci dvouvrstvových elektrod rozdílnou velikostí pórů každé vrstvě. Dobrá porézní elektroda ob
sahuje cm2 povrchu 105 pórů.
Jako okysličovadlo obvykle používá čistý kyslík
