Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 68 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
spojitých typů pochopitelně vede dosti značná potřebná
vstupní napájecí napětí při malých hodnotách zatěžovacího odporu (blízký zkratu) vede velký
úbytek SSP tím velké požadavky odvod tepla.12)
Ideální hodnota tohoto parametru tím fyzikálně zajištěna necitlivost výstupního proudu
stabilizátoru změny vstupního napětí (ale zátěže).
.68
Zvláštním typem integrovaných stabilizátorů jsou tzv. třísvorkové stabilizátory lze mimo
zvětšení proudové zatížitelnosti dle obr.4. Podobně jako odstavce 7. Využíváme zde charakteristiku nelineárního prvku
pentodového typu vlastnostmi Rdyn Rstat sérii zátěží. plovoucí stabilizátory. Možností práce integrovanými stabilizátory je
mnohem více, ale tomto učebním textu nelze všechny vyjmenovat
7.11 doplnit dalším tranzistorem vytvořit tak nadproudovou
ochranu zpětným ohybem typu fold-back atd.13)
B) Obvod mít velký (ideálně nekonečný) vnitřní (výstupní) odpor RLM, kde RLM označuje
ohmicky největší hodnotu zatěžovacího odporu (tedy při nejmenším výstupním proudu).4 Spojité stabilizátory proudu SSP
Ve srovnání stabilizátory napětí hlediska funkce stabilizátor proudu vždy jednodušší, neboť
vzhledem zátěži představuje sériově zapojený dvojpól tehdy, když vlastní struktura obvodu
je trojpól.1 Nelineární („parametrický“) spojitý stabilizátor proudu
Základní myšlenka obr. (7.log (7. (7. Výhodou tohoto prvku bylo to, že
stabilizační účinek souvisel výkonem proto prvek stabilizoval stejnosměrný střídavý proud. Velice elegantním řešením použití dvojpólu známého jako dioda.14. tuto veličinu můžeme vyjádřit logaritmickém
způsobu, tedy bez ohledu znaménko )
P PIdB 20.14)
C) Velice obtížně zajistitelný požadovaný (obvykle největší) dovolený rozsah výstupního napětí
na zátěži tedy rozsah U2min U2max.1 lze SSP popsat některými obecnými parametry:
A) obvod nepatrný (ideálně nulový) přenos změn vstupního napětí výstupu.
7. variátor, což byla
„nesvítící žárovka“ železným vláknem vodíkové atmosféře.
Hodnotu obvykle zjišťujeme (často měříme) rovnice
R
U U
I
o =
−1 2
2∆
. Reálný stabilizátor nemůže pochopitelně
dávat konstantní proud jakékoliv zátěže, při chodu naprázdno vstupní napětí muselo být
nekonečně veliké. Je
to vlastně integrovaný obvod obsahující polem řízený tranzistor opatřený kombinací proudové
záporné zpětné vazby obvodu řady diod napájených přes odpor obr.7-14 b). Tyto obvody obvykle
slouží získání zvláště vysokých výstupních napětí (nad 40V) tím, vlastní obvod podložen
pevným napětím výstup pak zajišťován vnějším vysokonapěťovým tranzistorem. Dříve používal tzv. 7. Zde ovšem malý
přenos zvlnění způsoben velkou hodnotou výstupního (vnitřního) odporu stabilizátoru proti
očekávané hodnotě zatěžovacího odporu Tedy
P
R
R
I
LM
o
= konst. Dnes
používáme modernější polovodičové prvky Použití tranzistoru zapojení společný emitor SE, ale
hlavně společná báze dává sice výstupních charakteristikách velkou oblast typu konstantní
proud, ale musíme zajistit napájení řídicí elektrody tranzistoru (báze emitoru SC) tím se
obvod značně komplikuje. 7. Pro tyto celkem
speciální případy lze použít obvod Motorola 1466 pod
