Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 3 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
11. Bublinky snižují účinnou plochu elektrody tak výrazně zvětšují vnitřní odpor
článku.
Typická EMS cca 1,5V, jmenovité napětí převážné části vybíjecí charakteristiky 1,2V obr. Vodík přitom reaguje kladné elektrodě chemicky ale mechanicky podobě bublinek –
vzniká jev polarizace. Reakce není tak jednoduchá, ale pro naše použití tento popis stačí. Zinková elektroda reaguje sírník zinečnatý ZnSO4, uvolňují kladné dvojmocné ionty
Zn++
a přecházejí roztoku. Záporná elektroda byl opět zinek
Zn, kladná uhlíková (“retortové” uhlí) elektrolytem byl vodný roztok chloridu amonného
(salmiaku) NH4Cl. Celá EMS článku tedy 1,1V. Prakticky použitelným článkem byl článek Leclancéův (1866). 1-
3. Rozdíly dnes stírají, existují např. Dnes tento nejběžnější článek vyrábí mnoha modifikacích depolarizátorem je
nejčastěji burel (oxid manganičitý MnO2 mangan dioxid), jako elektrolyt bývá původní chlorid
amonný nahrazován chloridem zinečnatým ZnCl2.
1. Elektrody jsou zinek měď Cu, elektrolytem zředěná kyselina sírová
H2SO4.). Vzhledem stále klesající
spotřebě energie napájených zařízení rostoucí kvalitě chemických zdrojů tento způsob dnes
velmi oblíbený.
Galvanické články jsou známy již asi 200 let pan Erik von Däniken dokazuje jejich použití k
léčebným ale galvanizačním účelům před vice jak 2000 lety. uzavření proudového okruhu článku
elektrony potečou zátěží kladnou elektrodu musí zde být „neutralizovány“ kladnými vodíkovými
ionty H+
. Klasickým příkladem primárního
článku článek Voltův.1. Záporná elektroda potom proti elektrolytu typický tzv.409-
411, 1990 č.166 literaturu [1] [2]. Často jsou dokonce články nazývné podle tohoto depolarizátoru (burelový článek a
pod. str.elektrolytický potenciál
zinku, zde –0,77V. Proto nezbytným
příslušenstvím článku depolarizátor Jedná nejčastěji okysličovač (oxidant) blízko povrchu
kladné elektrody.
1.
.421-423, 1981 č. Budeme tedy raději používat
označení elektroda kladná záporná.5, str. Pokud neodebíráme el.3
skokem vypne téměř nulové napětí často nutno pojistku odblokovat pomocí tlačítka reset-
set, nebo krátkodobým vypnutím celého zdroje. Tím zinková elektroda stává zápornou. Jako
základní literaturu lze doporučit Sdělovací techniku (ST)1984 č.1 Bateriové způsoby napájení
jsou výhodné svou nezávislostí napájecí síti tedy drátovém přívodu. elektrotechnické
literatuře pak této elektrodě říká katoda chemické naopak anoda. proud, děj brzy sám zastaví, vznikne
rovnovážný stav. Podobný proces probíhá měděné elektrodě Elektrolytický potenciál mědi
bude kladný roven +0,33V. Primární (galvanické) články
přeměňují přímo chemickou energii energii elektrickou patří velmi starým zdrojům. baterie typu RAM,
které patří mezi primární možností nabíjení.2.11,str. Zinková záporná elektroda mívá tvar kalíšku,
elektrolyt zahuštěn škrobem nebo nověji silikonem kašovitou konsistenci “suchý” článek.
Je všeobecně známo, bateriové (chemické) zdroje lze rozdělit primární (nenabíjitelné) a
sekundární (akumulátory) nabíjitelné
