Napájení elektronických zařízení (přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka

Strana 3 z 139

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
2.11.elektrolytický potenciál zinku, zde –0,77V. Záporná elektroda byl opět zinek Zn, kladná uhlíková (“retortové” uhlí) elektrolytem byl vodný roztok chloridu amonného (salmiaku) NH4Cl. Prakticky použitelným článkem byl článek Leclancéův (1866). Vzhledem stále klesající spotřebě energie napájených zařízení rostoucí kvalitě chemických zdrojů tento způsob dnes velmi oblíbený.1 Bateriové způsoby napájení jsou výhodné svou nezávislostí napájecí síti tedy drátovém přívodu. Elektrody jsou zinek měď Cu, elektrolytem zředěná kyselina sírová H2SO4. Je všeobecně známo, bateriové (chemické) zdroje lze rozdělit primární (nenabíjitelné) a sekundární (akumulátory) nabíjitelné. Klasickým příkladem primárního článku článek Voltův.5, str. Typická EMS cca 1,5V, jmenovité napětí převážné části vybíjecí charakteristiky 1,2V obr. Tím zinková elektroda stává zápornou. Záporná elektroda potom proti elektrolytu typický tzv. Rozdíly dnes stírají, existují např. Zinková elektroda reaguje sírník zinečnatý ZnSO4, uvolňují kladné dvojmocné ionty Zn++ a přecházejí roztoku. Celá EMS článku tedy 1,1V. Zinková záporná elektroda mívá tvar kalíšku, elektrolyt zahuštěn škrobem nebo nověji silikonem kašovitou konsistenci “suchý” článek. elektrotechnické literatuře pak této elektrodě říká katoda chemické naopak anoda. Galvanické články jsou známy již asi 200 let pan Erik von Däniken dokazuje jejich použití k léčebným ale galvanizačním účelům před vice jak 2000 lety. Podobný proces probíhá měděné elektrodě Elektrolytický potenciál mědi bude kladný roven +0,33V. Proto nezbytným příslušenstvím článku depolarizátor Jedná nejčastěji okysličovač (oxidant) blízko povrchu kladné elektrody. Pokud neodebíráme el.11,str. Primární (galvanické) články přeměňují přímo chemickou energii energii elektrickou patří velmi starým zdrojům. Jako základní literaturu lze doporučit Sdělovací techniku (ST)1984 č.). Reakce není tak jednoduchá, ale pro naše použití tento popis stačí. Vodík přitom reaguje kladné elektrodě chemicky ale mechanicky podobě bublinek – vzniká jev polarizace. 1.1. proud, děj brzy sám zastaví, vznikne rovnovážný stav. Bublinky snižují účinnou plochu elektrody tak výrazně zvětšují vnitřní odpor článku. Dnes tento nejběžnější článek vyrábí mnoha modifikacích depolarizátorem je nejčastěji burel (oxid manganičitý MnO2 mangan dioxid), jako elektrolyt bývá původní chlorid amonný nahrazován chloridem zinečnatým ZnCl2.166 literaturu [1] [2].421-423, 1981 č. str. 1- 3. . Často jsou dokonce články nazývné podle tohoto depolarizátoru (burelový článek a pod. Budeme tedy raději používat označení elektroda kladná záporná.409- 411, 1990 č. uzavření proudového okruhu článku elektrony potečou zátěží kladnou elektrodu musí zde být „neutralizovány“ kladnými vodíkovými ionty H+ . 1. baterie typu RAM, které patří mezi primární možností nabíjení.3 skokem vypne téměř nulové napětí často nutno pojistku odblokovat pomocí tlačítka reset- set, nebo krátkodobým vypnutím celého zdroje