Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 3 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
elektrotechnické
literatuře pak této elektrodě říká katoda chemické naopak anoda.
Je všeobecně známo, bateriové (chemické) zdroje lze rozdělit primární (nenabíjitelné) a
sekundární (akumulátory) nabíjitelné. Vzhledem stále klesající
spotřebě energie napájených zařízení rostoucí kvalitě chemických zdrojů tento způsob dnes
velmi oblíbený. Dnes tento nejběžnější článek vyrábí mnoha modifikacích depolarizátorem je
nejčastěji burel (oxid manganičitý MnO2 mangan dioxid), jako elektrolyt bývá původní chlorid
amonný nahrazován chloridem zinečnatým ZnCl2.elektrolytický potenciál
zinku, zde –0,77V. Často jsou dokonce články nazývné podle tohoto depolarizátoru (burelový článek a
pod.
1. Rozdíly dnes stírají, existují např.5, str.2.1 Bateriové způsoby napájení
jsou výhodné svou nezávislostí napájecí síti tedy drátovém přívodu.11.3
skokem vypne téměř nulové napětí často nutno pojistku odblokovat pomocí tlačítka reset-
set, nebo krátkodobým vypnutím celého zdroje.
Typická EMS cca 1,5V, jmenovité napětí převážné části vybíjecí charakteristiky 1,2V obr. Zinková elektroda reaguje sírník zinečnatý ZnSO4, uvolňují kladné dvojmocné ionty
Zn++
a přecházejí roztoku.421-423, 1981 č. Podobný proces probíhá měděné elektrodě Elektrolytický potenciál mědi
bude kladný roven +0,33V.
1. Jako
základní literaturu lze doporučit Sdělovací techniku (ST)1984 č. Vodík přitom reaguje kladné elektrodě chemicky ale mechanicky podobě bublinek –
vzniká jev polarizace.409-
411, 1990 č.166 literaturu [1] [2]. proud, děj brzy sám zastaví, vznikne
rovnovážný stav. Zinková záporná elektroda mívá tvar kalíšku,
elektrolyt zahuštěn škrobem nebo nověji silikonem kašovitou konsistenci “suchý” článek. Proto nezbytným
příslušenstvím článku depolarizátor Jedná nejčastěji okysličovač (oxidant) blízko povrchu
kladné elektrody.). Tím zinková elektroda stává zápornou. Prakticky použitelným článkem byl článek Leclancéův (1866). Bublinky snižují účinnou plochu elektrody tak výrazně zvětšují vnitřní odpor
článku. 1-
3.11,str. Záporná elektroda byl opět zinek
Zn, kladná uhlíková (“retortové” uhlí) elektrolytem byl vodný roztok chloridu amonného
(salmiaku) NH4Cl. Reakce není tak jednoduchá, ale pro naše použití tento popis stačí. Záporná elektroda potom proti elektrolytu typický tzv. Celá EMS článku tedy 1,1V. Primární (galvanické) články
přeměňují přímo chemickou energii energii elektrickou patří velmi starým zdrojům. Klasickým příkladem primárního
článku článek Voltův.1. uzavření proudového okruhu článku
elektrony potečou zátěží kladnou elektrodu musí zde být „neutralizovány“ kladnými vodíkovými
ionty H+
. Elektrody jsou zinek měď Cu, elektrolytem zředěná kyselina sírová
H2SO4. Pokud neodebíráme el. str. baterie typu RAM,
které patří mezi primární možností nabíjení. Budeme tedy raději používat
označení elektroda kladná záporná.
Galvanické články jsou známy již asi 200 let pan Erik von Däniken dokazuje jejich použití k
léčebným ale galvanizačním účelům před vice jak 2000 lety.
