Napájení elektronických zařízení (přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka

Strana 3 z 139

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
11. Bublinky snižují účinnou plochu elektrody tak výrazně zvětšují vnitřní odpor článku. Typická EMS cca 1,5V, jmenovité napětí převážné části vybíjecí charakteristiky 1,2V obr. Vodík přitom reaguje kladné elektrodě chemicky ale mechanicky podobě bublinek – vzniká jev polarizace. Reakce není tak jednoduchá, ale pro naše použití tento popis stačí. Zinková elektroda reaguje sírník zinečnatý ZnSO4, uvolňují kladné dvojmocné ionty Zn++ a přecházejí roztoku. Záporná elektroda byl opět zinek Zn, kladná uhlíková (“retortové” uhlí) elektrolytem byl vodný roztok chloridu amonného (salmiaku) NH4Cl. Celá EMS článku tedy 1,1V. Prakticky použitelným článkem byl článek Leclancéův (1866). 1- 3. Rozdíly dnes stírají, existují např. Dnes tento nejběžnější článek vyrábí mnoha modifikacích depolarizátorem je nejčastěji burel (oxid manganičitý MnO2 mangan dioxid), jako elektrolyt bývá původní chlorid amonný nahrazován chloridem zinečnatým ZnCl2. 1. Elektrody jsou zinek měď Cu, elektrolytem zředěná kyselina sírová H2SO4.). Vzhledem stále klesající spotřebě energie napájených zařízení rostoucí kvalitě chemických zdrojů tento způsob dnes velmi oblíbený. Galvanické články jsou známy již asi 200 let pan Erik von Däniken dokazuje jejich použití k léčebným ale galvanizačním účelům před vice jak 2000 lety. uzavření proudového okruhu článku elektrony potečou zátěží kladnou elektrodu musí zde být „neutralizovány“ kladnými vodíkovými ionty H+ . Klasickým příkladem primárního článku článek Voltův.1. Záporná elektroda potom proti elektrolytu typický tzv.409- 411, 1990 č.166 literaturu [1] [2]. Často jsou dokonce články nazývné podle tohoto depolarizátoru (burelový článek a pod. str.elektrolytický potenciál zinku, zde –0,77V. Proto nezbytným příslušenstvím článku depolarizátor Jedná nejčastěji okysličovač (oxidant) blízko povrchu kladné elektrody. 1. .421-423, 1981 č. Budeme tedy raději používat označení elektroda kladná záporná.5, str. Pokud neodebíráme el.3 skokem vypne téměř nulové napětí často nutno pojistku odblokovat pomocí tlačítka reset- set, nebo krátkodobým vypnutím celého zdroje. Tím zinková elektroda stává zápornou. Jako základní literaturu lze doporučit Sdělovací techniku (ST)1984 č.1 Bateriové způsoby napájení jsou výhodné svou nezávislostí napájecí síti tedy drátovém přívodu. elektrotechnické literatuře pak této elektrodě říká katoda chemické naopak anoda. proud, děj brzy sám zastaví, vznikne rovnovážný stav. Podobný proces probíhá měděné elektrodě Elektrolytický potenciál mědi bude kladný roven +0,33V. Primární (galvanické) články přeměňují přímo chemickou energii energii elektrickou patří velmi starým zdrojům. baterie typu RAM, které patří mezi primární možností nabíjení.2.11,str. Zinková záporná elektroda mívá tvar kalíšku, elektrolyt zahuštěn škrobem nebo nověji silikonem kašovitou konsistenci “suchý” článek. Je všeobecně známo, bateriové (chemické) zdroje lze rozdělit primární (nenabíjitelné) a sekundární (akumulátory) nabíjitelné