Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 27 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
8)
Dosadíme-li φµ(t) vztah (3. 3.
∆φµ rozkmit magnetického toku jádře transformátoru.2 Znázornění časového integrálu primárního napětí transformátoru
Pro předpokládané homogenní rozložení pole feromagnetickém jádře lze určit rozkmit magnetické
indukce:
( )
SN
dttu
S
B
1
1max ∫=
∆
=∆
µφ
(3.9)
Opět vidíme, primární napětí musí mít nulovou střední hodnotu.4) vidíme, bez bližší
znalosti režimu transformátoru sice nejsme schopni přesně stanovit meze, nichž magnetický tok
periodicky pohybuje, ale dle (3.5) umíme přesně stanovit rozkmit toku čili „vzdálenost mezí“.
( )
( )
1
1
L
tN
ti µ
µ
φ
= (3.4), dostaneme známý vztah mezi proudem napětím cívky, vyjádřený v
integrálním tvaru:
( ∫+= dtu
L
Iti poč 1
1
1
µµ
(3.
S
S
u1
t
t
u1(t)dt
u1
(t)dtmax
u1
(t)dtmax
Obr.
Ze statické definice indukčnosti plyne pro lineární magnetické obvody vztah mezi tokem a
magnetizačním proudem:
( )tiLtN µµ
φ 11
= (3.
. obr.5)
Je-li u1(t) periodická funkce nulovou střední hodnotou, pak neurčitý integrál u1(t) rovněž
periodická funkce, jejíž střední hodnota již ovšem nulová nemusí být (viz.6)
S plocha průřezu jádra kolmého směr siločar magnetického toku.27
( )
1
1max
N
dttu∫=∆ (3. 3. magnetizační proud. rovnice (3.7)
Proud iµ(t) primární proud při sekundárním vinutí naprázdno, tzv.2.). tedy
přímo úměrný mag. toku φµ(t)
