Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 27 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
3.
∆φµ rozkmit magnetického toku jádře transformátoru.).
Ze statické definice indukčnosti plyne pro lineární magnetické obvody vztah mezi tokem a
magnetizačním proudem:
( )tiLtN µµ
φ 11
= (3.
( )
( )
1
1
L
tN
ti µ
µ
φ
= (3. obr.5) umíme přesně stanovit rozkmit toku čili „vzdálenost mezí“.4), dostaneme známý vztah mezi proudem napětím cívky, vyjádřený v
integrálním tvaru:
( ∫+= dtu
L
Iti poč 1
1
1
µµ
(3.9)
Opět vidíme, primární napětí musí mít nulovou střední hodnotu.5)
Je-li u1(t) periodická funkce nulovou střední hodnotou, pak neurčitý integrál u1(t) rovněž
periodická funkce, jejíž střední hodnota již ovšem nulová nemusí být (viz.8)
Dosadíme-li φµ(t) vztah (3.7)
Proud iµ(t) primární proud při sekundárním vinutí naprázdno, tzv.2 Znázornění časového integrálu primárního napětí transformátoru
Pro předpokládané homogenní rozložení pole feromagnetickém jádře lze určit rozkmit magnetické
indukce:
( )
SN
dttu
S
B
1
1max ∫=
∆
=∆
µφ
(3.4) vidíme, bez bližší
znalosti režimu transformátoru sice nejsme schopni přesně stanovit meze, nichž magnetický tok
periodicky pohybuje, ale dle (3.6)
S plocha průřezu jádra kolmého směr siločar magnetického toku. magnetizační proud. 3. tedy
přímo úměrný mag.2. toku φµ(t). rovnice (3.
S
S
u1
t
t
u1(t)dt
u1
(t)dtmax
u1
(t)dtmax
Obr.27
( )
1
1max
N
dttu∫=∆ (3.
