Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 112 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Transformátor výrobně jednodušší.3. Naopak pro transformovaný, tj.112
Tento styl návrhu tedy nebere ohled možné nebezpečí přesycení jádra, němuž skutečně může
dojít při volbě příliš velkého dovoleného PZmax (velká energie tedy velký tok φµmax), kdy dle
(9. hlavní „užitečný“ proud spínač tvořen oběma tranzistory v
sérii (místo jediného základní představě horního spínače) jemu příslušnou diodou D0, která je
ovšem sekundární straně.
Popis činnosti režimu spojitých proudů:
Měnič pracuje stejně jako jednočinný propustný měnič demagnetizačním vinutím poměrem
N1/N3 (kap. 9.1). Pak ohledem na
účinnost měniče volíme výkon Zenerově diodě velmi malý, asi 1W.45)
. Nutný induktivní charakter zátěže pro takový horní spínač obstarává
tlumivka L.4 Jednočinný můstkový propustný měnič
Schéma měniče důležité průběhy jsou obr. Výkon napětí) však může
dosahovat nerealizovatelných hodnot. Potom zjistíme PZmax
dle (9.
9. Proto tento postup hodí pouze pro malovýkonové
pomocné měniče, především nízkým vstupním napětím (desítky voltů).
Nevýhoda:
Při demagnetizaci energie nevrací zdroje U1, ale ohřívá Zenerovu diodu.
Vlastnosti měniče:
Výhoda:
Ve srovnání měničem demagnetizačním vinutím zde nemohou vznikat tak velké parazitní napěťové
špičky při vypínání tranzistoru, které měniče demagnetizačním vinutím způsobovala špatná vazba
mezi primárním demagnetizačním vinutím (rozptylová indukčnost). Při vypnutí přestane téci
transformovaná složka primárního proudu IvýstN2/N1, protože zaniká také sekundární proud Ivýst.5.43) vyjde nižší než vyžaduje rovnice (9.
Poznámka:
Na sekundární straně měniče nesmí být dvojcestný usměrňovač (Graetz), pouze jednocestný. Jevy tím spojené jsou analogické jako kapitole
8.44)
Odsud jasné, platí:
1
ttdemag
= (9.
Proto musí platit:
demag
tUtU 111
= (9.31). Tranzistory svými protilehlými diodami Ddemag tedy pracují jako horní dolní spínač pro
magnetizační proud (čili pro induktivní zátěž L1). 9. Tím primární vinutí připojí samo sebe napětí
−U1 opačné polarity než bylo době při sepnutých tranzistorech. Jinak by
se porušil systém demagnetizace (toto platí pro všechny jednočinné měniče).31).2. Pak počítáme dle (9.
Magnetizační (přesněji demagnetizační) proud iµ(t) ovšem zaniknout nemůže, proto otevřou diody
Ddemag.
Poznámka:
Teoreticky lze navrhnout velký výkonový měnič.
Integrál primárního napětí době opět roven integrálu době tdemag opačným znaménkem). Demagnetizační vinutí není potřebné, vypnutí tranzistorů cesta
magnetizačního proudu uzavírá přes diody Ddemag.41) tento výkon dimenzujeme Zenerovu diodu
