Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 108 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
vztah (9. tomto případě
hlavně zastoupena (kromě indukčnosti vodičů) rozptylovou indukčností transformátoru, měřenou mezi
vinutími N3. Vznik důsledky režimu přerušovaných proudů jsou tytéž. obr. Toto sycení určeno pouze integrálem primárního napětí počtem primárních závitů. 9. dáno principem činnosti, kdy proud podílející přenosu výkonu se
nepodílí magnetizaci jádra transformátoru (teče době jak sekundární straně tak na
primární kompenzace magnetických účinků).
Popis činnosti měniče režimu přerušovaných proudů:
Chceme-li zabývat chováním měniče režimu přerušovaných proudů, musíme opustit dosavadní
představu teoreticky nekonečně velké indukčnosti tlumivky tedy konstantního proudu Ivýst a
musíme přejít pilovitě zvlněnému proudu ivýst(t), tak jak tomu bylo snižujícího měniče bez
transformátoru, viz kap.3.
Nevýhoda:
Napěťové namáhání tranzistoru praxi vyšší, než udává vztah (9. vztah (9. Aby při daném (9. minimum ztrát vedením přepínacích ztrát.1.1d).
Za povšimnutí stojí tato skutečnost: Napětí všech vinutích transformátoru mají nulovou střední
hodnotu, ale proudy mají stejnosměrnou složku viz. 9. 3.6), byl nejmenší aby bylo tedy malé proudové
namáhání přídavné proudové namáhání tranzistoru. Tento jev souladu zamyšlením vzduchových mezerách kap. 9.1 .31) bylo největší,
musí být největší magnetická vodivost jádra. Přitom vztah (3.4.6, obr. Počet
závitů demagnetizačního vinutí volíme podle předchozích úvah poměru N3/N1. Proto tento měnič nehodí pro velké výkony (přibližně nad 200W).
Lze proto zvýšením pracovního kmitočtu docílit zmenšení velikosti transformátoru, jak bylo
vysvětleno konci kap. Může proto zvyšovat, aniž rostlo sycení jádra
transformátoru.
.
Vlastnosti měniče:
Obecně pro všechny varianty propustných měničů transformátorem lze říct, jsou vhodné pro
přenos velkých výkonů.
Platí obr.3. Proto vineme
obě vinutí bifilárně (spolu). 9.14). Při daném (pro nepřesycení) chceme ovšem mít indukčnost co
největší, aby magnetizační proud Iµmax, viz.31)
Počet sekundárních závitů spočteme podle požadovaného výstupního napětí viz. Vazbu mezi proto úzkostlivě snažíme zajistit největší.14).
Přes všechny tyto snahy zvýšenému překmitu nedaří úspěšně vyhnout, zejména při vyšších
proudech.1. Proto propustných měničů zásadně nepoužíváme
vzduchovou mezeru jádře transformátoru (to platí pro ostatní varianty).31) vidíme, indukce jádře nijak přímo nesouvisí indukčností primárního vinutí L1,
ale souvisí počtem závitů N1. Vliv mají proporce jádra geometrické uspořádání vinutí, viz.
Ze vztahu (9.35) pro
primární počet závitů nabývá nyní tvaru:
SB
tUtU
N
max
max11
max
max11
1
==
µ
φ
(9. kap.
Výhoda měniče demagnetizačním vinutím:
Měnič jednoduchý, jen jeden spínací prvek tj.15) napěťový překmit
vzniklý při vypínání tranzistoru parazitní indukčnosti obvodu tranzistoru. 4.108
Návrh transformátoru:
Návrh transformátoru provádí tak, jak bylo uvedeno kapitole 3. Pokud mezera použita (z
neznalosti), pak Bmax vůbec neliší stavu bez mezery, jen klesne tak vzroste Iµmax, což je
zbytečné nevhodné. Při úplném odlehčení měniče konstantní
střídě bude výstupní napětí rovno U1N2/N1.2 . Opět dojde zvýšení
výstupního napětí Uvýst nad hodnotu danou vztahem (9.9 tím rozdílem, místo proudu i2(t) nyní jedná proud ivýst
