|
Kategorie: Diplomové, bakalářské práce |
Tento dokument chci!
Tato práce se zabývá problematikou vícekanálových bezkabelových spojů s vyšším dosahem určeným pro komunikaci ve volném atmosférickém prostředí. Je proveden rozbor šíření optického svazku atmosférickým prostředím a popsány různé vlivy, které působí na kvalitu přenášeného signálu. V práci je provedena simulace duálního optického spoje, kterou jsou zjištěny energetické bilance optických zdrojů pracujících na vlnových délkách v atmosférických oknech v oblasti 850 a 1550nm. Je také zkoumáno rozložení optické intenzity vevysílací části. Na závěr práce jsou proveden měření, která ověřují správnost simulací a také použitých komponent bezdrátového spoje.
Docházelo zde poměrně náhodným rychlým změnám výsledného rozložení. přijímací straně následně možná detekce obou signálů pouze jednou fotodiodou.ZÁVĚR
Diplomová práce zabývá širší problematikou týkající vícekanálových bezdrátových optických spojů
pro kratší vzdálenosti. Pro zvýšení počtu modů bylo ale
měřeno optickém vlákně POF.
. popsání tohoto
jevu však bylo nutné hloubější nastudování problematiky polarizace fyzikální podstaty, která největší
pravděpodobností tento stav způsobuje. Následně jsou pomoci
simulačního prostředí Optiwave vypočítány úbytky jednotlivých místech vysílací soustavy. této práci dokázáno, vysílání obou optických signálů dvou různých zdrojů může
probíhat jednou cestou.
Dosavadní práce zabývali vysíláním přijímáním optického signálu atmosférických oknech 850 a
1550nm odděleně. rozdíl simulací bylo možné změřit rozložení
optické intenzity, tedy zobrazení modů, výstupu optického vlákna. Sledovaným
parametrem bylo sledování rozložení optické intenzity různých místech zapojení.
Při měření POF optickém vlákně byla zjištěna jistá nehomogenita rozložení optické intenzity na
jeho výstupu.
Proto vyzkoušení tohoto přístupu byly simulovány energetické bilance obou větví tvořících duální spoj.
Použité komponenty jsou podrobeny rozboru pro ověření správnosti tomto zapojení.66
9. Nicméně docházelo
k limitování simulačním programem, který nebyl schopen dopočítat rozložení optické intenzity optickém
vlákně.
Závěrečným experimentálním měřením byla ověřena správnost postupu při řešení této problematiky a
také správnost použitého simulačního programu Optiwave. Při takovémto přenosu vyzařovaný optický signál vystaven vlivům působení atmosféry,
a jak stacionárními, tak statistickými
