|
Kategorie: Diplomové, bakalářské práce |
Tento dokument chci!
Tato práce se zabývá rešerší dostupné literatury v oblasti teorie přenosových vedení aověření možnosti simulace dějů na těchto vedeních pomocí vhodného simulačního programu. Zpočátku jde o seznámení s parametry a ději, které charakterizují vedení a jsou důležité pro pochopení dané problematiky. Tyto parametry jsou následně měřeny a srovnávány s průběhy ze simulací programem PSpice. V další části práce je čtenář seznámen se základy reflektometrie a možnostmi detekce poruch na přenosových vedeních a to jak pomocí základních reflektometrických metod TDR a FDR, tak idalších metod OTDR, MSR a PD-FDR. Pro metody TDR, FDR a MSR byly provedeny experimentální měření se zaměřením na určení polohy různých typů poruch na testovaném vedení..
Tento odhad závisel rychlosti změny
zpracovávaného průběhu jeho tvaru. Maximální odchylka naměřené polohy poruchy skutečné se
pohybovala okolo cm, což vzhledem celkovým délkám testovaných vedení příliš
veliká hodnota. Při zpracování naměřených hodnot touto
metodou nutné předem znát rychlost šíření signálu testovaném vedení; tomto
případě bylo 2,44. Odchylka poloh
naměřených skutečných byla testovaných kabelů (do maximálně cm.108
m.
Na závěr práce následovalo testování kabelů metodou MSR, pro kterou byl navržen
měřicí přípravek.80
stínění, menší poruchy nebylo možné tímto měřením zjistit. tomto případě bylo možné rozeznat spoj od
poruchy, ale pokud spoj nacházel malé vzdálenosti poruchy (10 m), byl zastíněn
jejím odrazem nebylo možné detekovat. Pokud bychom testovali obou výše popsaných
měřeních vedení jiného typu než 58U, musel případě FDR opět nejdříve
změřit referenční kabel potom teprve bylo možné testovat neznámé kabely daného
typu; případě MSR bylo nutné nejdříve změřit reálnou rychlost šíření signálu podél
vedení. Odchylka naměřený poloh poruch spojů
od skutečných byla maximálně cm. Jelikož nebyly laboratoři dispozici vedení větších délek (200 a
více) byla maximální délka měřeného kabelu pouhých 153 hlediska náročnosti
měření bylo laboratorních podmínkách jednodušší měřit metodou FDR couplerem,
kdy nebylo potřeba vytvářet měřicí přípravek následně složitěji zpracovávat naměřené
hodnoty, jako tomu bylo MSR. testovaných kabelů bez poruchy (do se
odchylka pohybovala maximálně okolo cm, kabelů nad bylo měření přes
jejich bezporuchový stav velmi nepřesné.s-1
. Pomocí tohoto přípravku, jehož základ tvořil VCO směšovač
signálů, získával průběh výstupního napětí směšovače, který vznikl směšováním
vyslaného signálu signálu odraženého poruchy konce testovaného vedení,
závislý kmitočtu. odstranění stejnosměrné složky, aplikaci váhovacích oken a
diskrétní Fourierovy transformace tento průběh, bylo potom možné odhadnout místo
poruchy nebo celkovou délku vedení. výsledném průběhu sice byly vidět všechny
odrazy spojů, poruchy konců vedení, ale není něj možné poznat topologii taky
rozlišit spoje poruch. testovaných kabelů poruchou bylo možné
(stejně jako FDR) určit pouze polohu poruchy, která vznikla odstraněním celého
stínění daném místě. Finančně náročněji potom naopak vychází metoda
FDR kvůli drahému coupleru. poslední části tohoto měření byla metodou
FDR zjišťována topologie vedení.
Z výsledků měření zřejmé, metodou MSR možné měřit pouze kabely
kratších délek asi zatímco metoda FDR vhodnější měření delších vedení
(100 více). Dále
byly testovány delší kabely (133 153 m), kterých nacházely kromě poruch i
spoje realizované BNC konektory.
