|
Kategorie: Diplomové, bakalářské práce |
Tento dokument chci!
Cílem této diplomové práce je vývoj měřicího pracoviště pro metodu měření komplexní permitivity ve volném prostoru. Na začátku diplomové práce je metoda popsána. Dále je pozornost zaměřena na diskusi týkající se elektromagnetických vlastností hmoty, srovnáním používaných metod pro měření komplexní permitivity, interakcí rovinné elektromagnetické vlny s rovinnou nekonečnou deskou obecného dielektrického prostředí a popisem vyzařovacích diagramů mikrovlnných antén. Ve zbytku práce je navrženo a vyrobeno měřicí pracoviště pro metodu měření ve volném prostoru. Jako zářič je vybrána pyramidální trychtýřová anténa. Anténa je navržena včetně přechodu koaxiální kabel – vlnovod v programu CST Microwave Studio, následně vyrobena ve dvou vzorcích a změřena. V závěru je vyrobené měřicí pracoviště využito k měření komplexní permitivity.
Především potřeba vytvořit takový anténní systém,
který bude vysílat rovinnou elektromagnetickou vlnu přesně vymezeného objemu
a který zaručí, rovinná elektromagnetická vlna bude zcela procházet měřeným
vzorkem při zanedbatelné difrakci dopadající energie hranách vzorku. těchto případech velmi výhodné provádět měření pomocí
mikrovlnného sondování neznámých vzorků volném prostoru. Uvedená metoda uplatňuje pásmu X,
.
1.3.2 Měření komplexní permitivity dielektrických materiálů
a prostředí volném prostoru
Mikrovlnné měření komplexní permitivity dielektrických materiálů prostředí
ve volném prostoru zcela bezkontaktní nedestruktivní.3 Metody mikrovlnného měření komplexní permitivity
1. Pro tuto skutečnost jsou výhodnější rezonátory,
protože zde může měřený vzorek zaplňovat pouze část rezonátoru, případně může tvořit
část nebo celou některou jeho stěnu. Měření může být prováděno
při nízkých vysokých teplotách, silných elektrických magnetických polích. zvláštních případech např.1 Měření komplexní permitivity koaxiálních vedeních,
vlnovodech rezonátorech
Tento druh mikrovlnného měření propracován velmi detailně díky své relativní
jednoduchosti vyplývající umístění měřeného vzorku přímo vlnovodu
nebo rezonátoru, kterém přesně definováno elektromagnetické pole.3. Tyto popsané
metody však nelze řadě praktických případů použít, protože většinou nevyhovují
požadavkům měření komplexní permitivity různých materiálů dielektrických prostředí
bezkontaktním nedestruktivním způsobem.
I přes tyto velké možnosti širokého praktického využití existují této metodě
skutečnosti, které sebou přinášejí několik velmi závažných problémů, které silně
ovlivňují přesnost měření. Testovaný vzorek sice během měření
nezničí, ale pro potřeby měření musí být přesně opracován tvarů, které určuje
koaxiální vedení, vlnovod nebo rezonátor. Vzorky měřených materiálů, které vkládají
do koaxiálního vedení nebo vlnovodu musí přesně vyplňovat jejich vnitřek,
aby mezi stěnami vzorku vedení nebo vlnovodu nevznikly nežádoucí mezery, které
by silně ovlivňovaly přesnost měření.5
1. při měření vlastností
materiálů při vysokých teplotách nelze rezonátory ohledem jejich mechanické
poškození vůbec použít.
Úspěšně může být využita chemickém průmyslu, biologii, medicíně řadě dalších
oborů. Kromě toho je
potřeba potlačit nežádoucí odrazy sondující vlny anebo jejich vliv měření
při vyhodnocování respektovat[1]. Metoda
měření volném prostoru velmi výhodná především pro měření vlastností
deskových materiálů může být velmi jednoduše použita pro plynulou kontrolu
vlastností materiálů při sériové výrobě dielektrických polovodičových součástek. Při měření pomocí
dielektrického vlnovodu lze měřit vzorky příčnými rozměry menšími, než vlnová
délka sondujících elektromagnetických vln λ0[1]
