Důležité vlastnosti kovů používaných v elektrotechnice
Měrný elektrický odpor (rezistivita)
Teplotní součinitel odporu
Supravodivost a hypervodivost
Hustota
Nejmenší má lithium, největší osmium
Teplota tání
Součinitel tepelné vodivosti
Největší mají čisté kovy
Rozdělení kovů podle teploty tání:
1. kovy s nízkou teplotou tání
2. kovy se střední teplotou tání
3. těžkotavitelné kovy
1. Základní elektrovodné materiály
Požadují se co nejmenší ztráty, tj. co nejmenší el. odpor.
Elektrický odpor závisí na rozměrech a na teplotě vodiče. Rezistivita elektrovodných
materiálů má hodnotu v rozmezí
ρ = 10-2
až 10-1
µ m
teplotní činitel u většiny čistých kovů je
αR = 4
Jejich životnost proto velká.
Ubýváním elektronů palivové elektrodě porušuje reakční rovnováha, což umožňuje
dalším molekulám paliva vstoupit reakce. první etapě vybíjení (tato etapa trvá asi čtvrtinu celkové
doby vybíjení) akumulátor napětí cca 1,8 druhé etapě 1,5 konečné napětí až
1,2 Při dalším vybíjení napětí rychle zmenšovalo nule. Značným problémem udržování
optimální teploty. Stříbrozinkovým
akumulátorům velmi škodí přebíjení, nabíjecí napětí nesmí překročit 2,1 V. kladné elektrodě musí současně probíhat
redukční proces, který způsobuje pohlcování elektronů.). Mají velkou měrnou hustotu
energie malé samovybíjení. Při vybíjení atomy vodíku slitiny opět uvolňují. proto nutné baterii účinně chladit. Vliv okysličovadla projeví vznikem
potenciálu elektrody, který oproti palivové elektrodě kladný.
Nevýhodou palivových článků nutnost průběžného odstraňování zplodin chemických
reakcí, aby článek pracoval optimálním režimu nejvyšší účinností (např. článku vodík
- kyslík zapotřebí odstraňovat vznikající vodu).
Stříbrozinkové akumulátory mají kladnou elektrodu sintrovaného stříbra zápornou
elektrodu oxidu zinečnatého. Elektrody účastní reakcí
pouze některými svými součástmi, žádná však nespotřebovává, chemické složení elektrod
se při funkci nemění.
Okysličovadlem může být opět látka plynná, kapalná nebo pevná (kyslík, chlór, peroxid
vodíku, oxidy manganu, olova, niklu, stříbra, rtuti ap. záporné elektrodě
(palivové elektrodě) probíhá oxidační proces, při němž uvolňují elektrony aktivní látky. Rozdíl mezi oběma potenciály
elektrod určuje velikost elektromotorického napětí článku.
Tuto cirkulaci zajišťuje pomocné čerpadlo, řízené elektrickými obvody pro udržování teploty.
Lithium-iontové akumulátory využívají přesunu iontů mezi elektrodami lithia speciální
struktury při nabíjení jedním, při vybíjení druhým směrem.
Rozdíl mezi palivovými galvanickými články spočívá skutečnosti, palivových
článků jsou aktivní chemické látky (tj.
Nejsnadnějším způsobem využití cirkulace elektrolytu přes výměník tepla chladičem.
V nabitém stavu kladná elektroda zoxidována oxid stříbrnostříbřitý (AgI
AgIII
O-II
2); při
vybíjení dochází nejprve jeho redukci oxid stříbrný (Ag2O), konci vybíjení je
elektroda tvořena čistým stříbrem (Ag). uvedeného
vyplývá, palivové články jsou výborným elektrickým strojem pro přímou přeměnu
chemické energie elektrickou relativně vysokou účinností.
Touto látkou může být plynná, kapalná nebo tuhá látka, jež schopna oxidace např. Hustota elektrolytu
se během vybíjení téměř nemění. Materiál akumulátorů recyklovatelný. Při provozu palivových článků
nevznikají škodlivé látky, jejich činnost není spojena akustickými projevy.
.60
krystalové mřížky speciální slitiny ionty vodíku, takže výsledkem nabíjení hydrid kovu
(metalhydrid).
Budeme-li uvažovat účinnost palivové baterie cca 60%, bude připadat každý kW
elektrického výkonu téměř 700 tepelného výkonu.. elektrolytu (KOH) přísada alkalického zinečnatanu. Napětí jeden článek typicky 3,6 napětí klesá úměrně
době vybíjení.
P y
Princip palivových článků obdobný principu galvanických článků. nádrží); charakter elektrod tedy pouze katalytický. Záporná elektroda nabitém stavu tvořena čistým
zinkem (Zn), při vybíjení dochází jeho oxidaci oxid zinečnatý (ZnO). palivo okysličovadlo) elektrody přiváděny zvenčí
(např. Při zvýšené teplotě chemická reakce urychluje výkon článku se
zvětšuje; teplotu není však možné libovolně zvyšovat horní hranicí bod varu elektrolytu. tuto elektrodu přiváděno
okysličovadlo, jehož úkolem přijmout elektrony, které jsou němu přivedeny. vodík,
oxid uhelnatý, různé uhlovodíky, alkoholy, zinek, olovo, kadmium, železo, hořčík, sodík aj
