TAJEMSTVÍ atomu ENERGIE BEZ KOUŘE TREZOR NA TISÍC LET SUROVINA NEBO ODPAD PODIVUHODNÉ PAPRSKY TAJEMSTVÍ ENERGIE HMOTY BEZPEČNOST JADERNÝCH ELEKTRÁREN JADERNÁ SYNTÉZA
Autor: ČEZ
Strana 45 z 68
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
zřejmé, tyto síly nemohou být
elektrické, neboť dva kladně nabité protony
se podle Coulombova zákona odpuzují. nožství energie, které
získáme při radioaktivním rozpadu, však pro
praktické využití bezvýznamné. Podle předchozího
výkladu bude vazebná energie atomu EVAener
gie potřebná oddělení elektronového obalu
od jádra atomu vazebná energie molekuly VM
energie potřebná oddělení jednotlivých ato
mů molekuly sebe.
Lze tedy uvolnit alespoň malou část obrov
ské klidové energie látky, která soustředěna
v jádrech atomů jaderné energie?
Pokusy pozorování krátce objevení
radioaktivity roce 1896 ukázaly, při
rozpadu nestabilních (radioaktivních) atomů
uvolňuje energie.
Stavba atomu —schematický obrázek atomu kyslíku.6 eV. jak velké hodnoty
energií jde? Měřením výpočty byly získány
následující výsledky:
Vazebná energie jader velká, pohybu je
se 2,22 MeV (pro deuteron jádro těžkého
vodíku 3H) 800 MeV (pro těžká
jádra).
Podle toho vazebnou energii jádra chápeme
ijako míru jeho stability. Naopak při spojení
protonů neutronů jednoho jádra snižuje
jejich energii práce přitažlivých jaderných
sil, dochází uvolnění stejně velké energie
a úbytku hmotnosti. Roz
díl hmotností nazýváme hmotnostní schodek.).
Řekněme ještě pár slov vazebných ener
giích atomu molekuly.
Aston nový typ hmotnostního spektrografu
(přístroje, kterým zjišťovat přesná hmot
nost izotopů prvků podle jejich pohybu elek
trických magnetických polích).elektrické pole magnetické pole
Jaderné síly
Jakmile zjistilo, jádro atomu sklá
dá protonů neutronů, vznikla otázka, jaké
síly drží tyto částice pohromadě atomovém
jádře. znamená, mají stejnou velikost
mezi dvěma protony, dvěma neutrony mezi
protonem neutronem.
Princip hmotnostního spektrografu.
Názorné vysvětlení hmotnostního schodku.
Vazebná energie atomů molekulách je
pouze několik eV.
Představme si, bychom chtěli jádro rozdě
lit jednotlivé nukleony. vysvětleníjejich podstaty vý
znamně zasloužil japonský fyzik Yukawa
v roce 1935. Volné
nukleonyjsou těžší nežjádro nich vytvořené. Při měřeních
zjistil, hmotnost atomových jader něco
nižší než součet hmotností jednotlivých nuk
leonů, které jádra tvoří. Atom kyslíku '{¡Omá protonů, neutronů elektro
nů. Pokud chceme čás
tici systému oddělit, musíme dodat ener
gii větší, než kterou systému vázána. Rozdílu mezi oběma
hmotnostmi říkáme hmotnostní schodek já
dra.. Ani
přitažlivá gravitační síla toho mnoho neza
chrání, protože výpočtu zjistíme, asi
1036krát slabší než odpudivá elektrická. Museli bychom
překonat soudržnost nukleonů vázaných ja
dernými silami dodat jim energii. Další
vlastností těchto sil je, jsou nábojově ne
závislé. Energie volných nukle
onů tedy větší než energie jádra, které
z nich složíme, rozdíl nazývající vazeb
ná energie.. Poloměr zakřivení drah iontů je
přímo úměrný hmotnosti částic. Tento izotop přírodní směsi zastoupení 99,76 %. Volné nukleony musí být tedy těžší než
vázaná soustava nukleonů.
Hmotnostní schodek vazebná energie
V roce 1919 sestrojil britský chemik W. vysvětlení tohoto poznatku nám stačí
opět vzorec Alberta Einsteina. mo
lekula, krystal, planeta. Rozpad však
detektor
43
.12
MeV, vazebná energie elektronu atomu
vodíku 13. Čím vazebná ener
gie jádra větší, tím nesnadnější rozložit ho
na jednotlivé volné nukleony. lonty jsou nejprve urychleny elektrickým polem potom procházejí
magnetickým polem, které orientováno kolmo směr jejich pohybu. Začínají pů
sobit teprve tehdy, když jsou nukleony tak
těsně sebe, téměř dotýkají (je po
dobnéjako lepivých bonbonů, které také drží
spolu teprve tehdy, když dotýkají). Například
přirozeným rozpadem jednoho kilogram u
radia uvolní přibližně tolik energie, kolik
odpovídá spálení tun uhlí.
Vazebná energie atomu nepřevyšuje 0. Zřej
mě jde nový druh sil, které nazývají ja
derné síly. Přitažlivé jaderné síly jsou asi
tisíckrát silnější než síly elektromagnetické,
ale mají velmi nepatrný dosah.
To platí obecně: každá částice vesmíru
patří nějakému systému (jádro, atom.
Atomové jádro vázaný systém částic. Přitom sníží svou hmotnost hod
notu 2.
Přináležitost částice nějakému systému je
tedy charakterizována vazebnou energií Ey,
kterou částice musí vstup systému
„zaplatit“. Jestliže
však částici dodáme energii, vzroste její hmot
nost
